Není to totiž tak dávno, co Náchodem hýbaly informace o udělení statutu Evropského města sportu a co víc, jakýmsi bonusem ve výši 10mil EUR (270mil Kč) primárně určených na rozvoj sportovní činnosti klubů, mládeže, ale i náchodských sportovišť samotných. Následovala poměrně intenzivní  mediální  masáž, nebylo snad psacího stolu ve městě, kde by se netřepetaly vlaječky, patrně v blížícím se vichru, který by přes Norimberk a Šumavské hvozdy přinesl onu avizovanou finanční injekci, která by jistě pomohla zmodernizovat naše zoufalá sportoviště, jedno jestli Hamra nebo např. krytý bazén.

Ale… Sešel se rok s rokem, po té další s dalším, a ono nikde nic. Vlaječky se přestávají třepetat a jelikož je po volbách, tak se zase o oněch valících se Eurech příliš nemluví. A snad ani nemůže. Neboť vycházejíc z prosté úvahy, že každý veřejný rozpočet, tj. obecní, krajský, státní ale i evropský musí být vypořádán koncem kalendářního roku, nemyslím si, že záplava eurobankovek způsobí v Náchodě poprask a to po třech letech, kdy jsme čelili informacím o otevřené dlani evropských úředníků a  takřka eskamotérským vyjednávacím schopnostem náchodského vedení, za které by se nemusel stydět ani  Ribentrop s Molotovem. A možná, že byste si to měli přestat myslet i Vy. Pravda, tematický výjezd radních do sídla Evropské Unie a to hned dvoukolový, nelze ani při veškeré fantazii srovnávat se sportovním výkonem, pakli- že hopsání po eskalátorech obchodních center nepovažujete za běh na 110m překážek. Zde bych si dovolil podotknout, že pouze dva radní, já a kolega Petránek, jsme se  tohoto druhu sportu neúčastnili, ne snad proto, že bychom neměli rádi pohyb a sport jako takový, ale v této disciplíně příliš nevynikáme, tudíž jsme přenechali naše nominace šampionům.