Je to již druhá katastrofa v poslední době, kdy je pozornost zaměřena na pilota. U zmizení malajského letadla není dodnes jasné, co se vlastně stalo. I tam se ale vyšetřovatelé zaměřili na pilota a jeho možné motivy s letadlem havarovat. U případu Airbusu společnosti Germanwings je to už jisté. Důvodem byla sebevražda druhého pilota. Otázkou ale zůstává, proč to udělal.

Nehody letadel zaviněné piloty z touhy po pomstě, z důvodu finančních problémů, zhrzené lásky nebo touhy po publicitě se už v historii staly. Ať už to byla sebevražda kapitána EgyptAir, jemuž hrozilo propuštění z důvodu obtěžování žen, nehodu Boeingu 737 společnosti SilkAir, jehož kapitán měl finanční problémy nebo japonský pilot, který trpěl halucinacemi. Celkově se stalo přibližně 11 úmyslných leteckých nehod. Z pohledu psychologa jde o pocit pomsty, že to bude „rychlé“, upozornit na „svou bolest“ a pocit publicity. Dá se tomu zabránit? Jakými testy projde pilot, než usedne do kokpitu dopravního letadla?

Pokud se někdo rozhodne stát se dopravním pilotem, čeká ho několik psychotestů a „horkých chvil“ před psychologem. Pokud máte jiný zdravotní problém, většinou se dá rychle zjistit co vám je a dá se to léčit. U psychiky to je daleko horší. Navíc, i pilot je člověk, kterého trápí vlivy současné doby jako je strach o práci, o peníze a mezilidské vztahy. U pilotů je to o to horší, že získat dnes práci je velmi náročné a pokud se to podaří „doma“, je to téměř zázrak. Časté několika týdenní pobyty v zahraničí mezilidským vztahům také moc neprospívají. Hodně pilotů se tak například rozvádí. Dopravní pilot má tedy velkou prestiž, dělá práci, kterou miluje, ale je to stále jen člověk.

Pokud se někdo rozhodne létat jako „dopravák“, musí získat 1. třídu zdravotní kvalifikace. Ta se od 2. třídy (pro soukromé piloty) liší daleko vyšší náročností na zdravotní stav. Je to naprosto logické. Dopravní pilot létá ve dne i v noci, řídí velmi složitý stroj, lety jsou dlouhé a musí být připraven řešit nejsložitější situace pod obrovským tlakem a to rychle. Musí mít dobrou krátkodobou paměť, protože dostává zprávy od řízení letového provozu a zároveň si musí pamatovat základní postupy v případě závady, jako je například ztráta přetlaku v kabině, požár motoru a další.

Důraz u pilotů je kladen také na týmovou spolupráci. U velkých dopravních letadel je posádka dvoučlenná. Rozloží se tím práce pro každého z pilotů, kdy jeden je tzv. "pilot letící" (řídí letadlo) a druhý "pilot monitorující" (hlídá přístroje, komunikuje s řízením letového provozu a vykonává požadavky letícího pilota /vysouvá podvozek, vztlakové klapky apod./, aby se ten mohl soustředit na řízení letadla). Který pilot bude řídící a který monitorující si domluví před letem a při zpáteční cestě si role vymění. Z pohledu psychologie jde o to, aby oba piloti byli schopni spolu komunikovat, řešit úkony a v kokpitu byla dobrá spolupráce. Je ale nutné, aby druhý pilot byl schopen upozornit kapitána na případnou chybu. I kapitán se totiž může splést. V praxi není jednoduché toto udělat, protože kapitán je pro začínajícího pilota autoritou. Kapitán zase musí respektovat svého méně zkušeného kolegu. Jinými slovy, každý pilot musí být mixem psychologických vlastností.