Objevily se i případy ve Švédsku a Španělsku. Mezinárodní spory o děti jsou problémem, který budeme muset řešit častěji a častěji.

Případ norských dětí známe poměrně dobře z českých médií. Češce, která se do Norska přistěhovala se svým dnes již bývalý manželem, byly před čtyřmi lety odebrány dvě děti a reálně hrozí, že půjdou do adopce. Co bylo prvotním impulsem pro odebrání dětí? Ohlášení ze školky, kde tamní učitelky pojaly podezření, že otec děti pohlavně zneužíval. Úřady jednaly velmi rychle a děti umístily do pěstounských rodin. Každý ze sourozenců byl umístěn do jiné rodiny. Mezitím začalo probíhat vyšetřování jak otce, tak matky. Nakonec však nepadlo jediné obvinění. Matce norské úřady povolily vidět své děti dvakrát ročně na dvě hodiny. Při setkáních nesmí s dětmi matka mluvit česky a dokonce nesmí ani vyvinout iniciativu k fyzickému kontaktu, například k objetí. Protože se jí toto jednání zdálo nepřípustné, obrátila se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. O její žádosti rozhodovali tři soudci a byla odmítnuta pro neoprávněnost. Děti i jejich matka mají český pas. Stojí v něm, že držitel pasu je pod ochranou České republiky. Je to ale skutečně tak?

Protože Norsko není členem EU, nemá s ní ani smlouvu o ochraně dětí. Úřad pro mezinárodní ochranu dětí se tak ústy svého ředitele hájí tím, že ve věci nemá žádné zvláštní pravomoci a nemůže situaci ovlivnit. Norská dětská ombudsmanka se zase vyjádřila tak, že do sociálně právní ochran dětí nezasahuje.  Norská ministryně práce na dotazy matky doposud také neodpověděla.