Dámy a pánové, já bych se chtěl zeptat pana ministra, ačkoliv vím, že první bod je vždy nejtěžší. Zazněla tady spousta argumentů, byly to všechno slovy klasika sociální jistoty a klady, ale nezazněla tady věc, která si myslím, že z toho návrhu zákona zcela vyplývá a je to v tom zákonu i napsáno, že by se mělo občanům říct, že je to bude stát velké peníze.

Přechod na DVB-T2 znamená nákup nových televizorů, znamená nákup set-top-boxů, které v řádech, pokud se jedná o zhruba o počet 2,5 milionu občanů, tak je to nárůst na miliardy korun. To jsou body, které nezaznívaly, mluvilo se neustále o levnějších datech, o tom, že tento zákon přináší klady, ale bohužel ta realita je trochu jiná. Já jsem se do toho zákona opravdu velmi pečlivě díval a ono je to o třech základních částech.

Je to o přechodu na DVB-T2, je to o vztazích mezi operátory a zákazníky, v čemž má pan ministr pravdu a o nějakých smluvních pokutách a sankcích. Ale není to o levnějších datech.

A v tom prvním základu, v té první části je zmíněno, že to bude vyžadovat nákup nových přístrojů a že to bude stát tedy velké peníze. A to si myslím, že 2,5 milionu lidí je stále ještě číslo, které se drží spíše při zemi, že ta část těch lidí bude daleko větší. Nemluvě o tom, že současné přístroje, které jsou, já jsem se byl podívat v jednom nákupním centru, tak i z těch dražších modelů nejsou označeny tou samolepkou nebo tou známkou, že tento přístroj umí přijímat nový systém DVB-T2.