Podle tvrzení komise jde o reakci na hrozbu terorismu, především po dvou útocích v Paříži v průběhu letošního roku. Fakticky novela s bojem proti terorismu pomůže pramálo, spíše nesmyslně omezí nakládání se zbraněmi a jejich kopiemi v zemích, kde je legislativa dostatečná, či je na základě zkušenosti zpřísňována, jako je tomu například u nás.

Po prvním přečtení návrhu směrnice jsem nabyla pocitu, že si Komise dala pramalou práci s tím, aby se poradila s opravdovými odborníky, kteří by byli znalí věci a pohlíželi by na celý problém nelegálního nakládání se zbraněmi realisticky. Leckdo by mohl namítnout, že Komise chtěla reagovat rychle, nicméně k tomu lze uvést poměrně méně známou informaci, že se v případě tohoto návrhu se nejedná o novinku, ale o několik let připravovaný návrh, po kterém po teroristických útocích v Paříži Komise jen hbitě sáhla. Času na přípravu tedy bylo dostatek. Přijde mi proto skandální, že po tak dlouhé přípravě je navrhovaná směrnice natolik špatná a nelegální trh, na který se měla primárně zaměřit, prakticky neohrožuje.

Nechci tvrdit, že by některé části návrhu Komise postrádali určitý smysl. Lze souhlasit třeba s tím, že je třeba zlepšit systém společné evidence a prodeje některých hlavních částí zbraní přes internet. Značná část textu je ovšem absurdní a neadekvátní. Nesouhlasím s tím, aby byli občané EU kráceni bezdůvodně na svých právech. Teroristé vesměs legálně držené zbraně nepoužívají, respektive ani nežádají o vydání zbrojního průkazu. K čemu by jim to také bylo. Pokud chtějí zbraň, shání ji nelegální cestou. Legálně mají zbraně ve svém vlastnictví lidé, kteří musí projít celou škálou procesů a postupů, aby mohli zbraň nakonec získat.