Jeho obsahem jsou zejména dvě velké změny, které posilují pozici ombudsmana ve vztahu k ostatním složkám veřejné moci. Ombudsman by měl nově nabýt pravomoc podávat k Ústavnímu soudu návrhy na zrušení zákonů nebo jejich částí a dále pravomoc podávat veřejnou žalobu kvůli diskriminaci (přičemž rozsudky by v takových případech měly plošný dopad).
Pominu-li pro začátek samotnou podstatu tohoto zákona a jeho pomýlenost, pouze dle samotného dosavadního průběhu jeho projednávání v Poslanecké sněmovně lze konstatovat, že se jedná o zákon nepromyšlený a nedostatečně prodiskutovaný i v rámci samotné vládní koalice. Již v prvním čtení se projevila vlažná podpora tomuto návrhu, a to když se poslanci za ČSSD Jandákovi nejprve v lednu podařilo přerušit jeho projednávání, a poté při hlasování o návrhu na jeho zamítnutí toto úterý, kdy se značná část vládních poslanců zdržela a část z nich hlasovala aktivně pro zamítnutí.
Od ombudsmana k ústavnímu činiteli
Role veřejného ochránce práv je v jednotlivých zemích odlišná. V České republice vznikla tato instituce jako opora občanů ve sporech se státní správou. Smysl ombudsmana v naší zemi, v systému parlamentní demokracie, spočívá především v tom, že poskytuje právní a jiné poradenství veřejnosti, veřejně poukazuje na problematické jednání úřadů a úředníků, je mediátorem při řešení sporů a dává nezávazné podněty ke změnám ve fungování systému státní správy či v legislativě, například ve své pravidelné výroční zprávě, kterou projednává Parlament.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS