Děkuji, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Mrzí mě, že se stalo takovou temnou tradicí této vlády, že při projednávání vysílání našich vojáků do zahraničí zde není přítomen ani premiér, ani ministr zahraničních věcí. Je tady přítomen, při vší úctě, pouze pan ministr obrany. Mně to přijde naprosto skandální.

A skutečně si myslím, že právě premiér této země - pokud vysíláme vojáky do lokality jako je Irák - by tady měl sedět, měl by poslouchat tu diskuzi a měl by nám také k tomu něco říct.

A ne se po volbách schovávat. Od úterka jsme ho tady vlastně neviděli. Projednáváme zde materiál s názvem "Návrh na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v Irácké republice v rámci podpory boje proti takzvanému Islámskému státu". Jsem ráda, že Česká republika přispívá k boji proti teroristické organizaci takzvaný Islámský stát. Jsem ráda, že můžeme pomoci irácké vládě ve snaze zajistit kontrolu nad svým územím a při zvyšování stability v takto výbušné oblasti.

Širší Střední východ se nachází v komplikovaném a konfliktním období. Sektářské násilí, soupeření regionálních velmocí, občanské války, zhroucené státy a bující extrémizmus a terorismus jsou průvodními jevy proměny, která v oblasti probíhá. Mohlo by se zdát, že se nás to netýká, ale především minulý rok - a uprchlická vlna směřující do Evropy, teroristické útoky ve Francii a v Belgii a geopolitická hra Ruska v Sýrii snad každého přesvědčí, že dění na Středním východě má přímé dopady i u nás.

Česká republika se angažovala v Iráku před více, než deseti lety. Stáhli jsme se a později se stáhli i naši spojenci. Stalo se tak dříve, než to bylo vhodné a zkažené plody tehdejších rozhodnutí sklízíme dodnes. Proto podporuji, stejně jako Občanská demokratická strana, pomoc České republiky Iráku, tedy vysílání našich vojáků.