Bohužel se ale jedná o velmi složité a těžko uchopitelné téma, které nelze vysvětlit jednoduše bez toho, aniž by se člověk dopustil nesmyslných generalizací, které bohulibou činnost upozorňování na masivní střet zájmů degradují. Což koneckonců učinil i Miroslav Kalousek ve velkém rozhovoru pro Echo 24, když celou problematiku zjednodušil na fakt, že všichni přispívají na větší šperk Moniky Babišové.

Biopaliva první generace – dobrý úmysl s nedomyšlenými důsledky

Skoro pokaždé, když se politici a úředníci rozhodnou, že zlepší svět, dopadne to úplně naopak. Historie podpory biopaliv sahá až do začátku tisíciletí, ovšem v roce 2009 Evropská komise vydala směrnici ukládající členským státům do roku 2020 v dopravě využívat z 10 % obnovitelné zdroje. Kromě obecných frází o redukci emisí C02 a boji proti globálnímu oteplování byla jedním z hlavních důvodů pro vydání směrnice snaha o omezení závislosti na importu fosilních paliv a větší energetické soběstačnosti Evropy, což se ve světle ruské agrese na Ukrajině a ruskému vydírání států pomocí cen ropy a plynu jeví jako velmi prozřetelné rozhodnutí. Navíc produkce biopaliv přináší pracovní místa na venkově a rozvoj zemědělství.

Biopaliva první generace jsou ve stručnosti ta, která se vyrábí ze zemědělských plodin. Proto jsou všude po Evropě lány řepky olejky. Kde je řepka, tam ale není místo pro pšenici či jiné zemědělské plodiny pěstované na jídlo, těch je na trhu méně a logicky roste jejich cena a tím pádem i celosvětová cena potravin. Navíc s postupem času je zřejmé, že ani avizované omezení produkce CO2 není u biopaliv první generace tak významné, jak se předpokládalo, protože jejich výroba je velmi energeticky náročná.

Proto v současnosti vzniká na evropské úrovni legislativa, která z cílových 10 % omezí podíl biopaliv první generace na 5-7 %. Výsledek záleží na tom, zda bude silnější lobby producentů biopaliv či rafinérií zpracovávajících ropu. Zbylé 3-5 % mají nahradit biopaliva druhé a třetí generace, která se vyrábí z odpadů a mořských řas. Na první pohled tento nápad působí dobře. Je přeci dobré využívat odpady a až na milovníky sushi mořské řasy běžně lidí nejí, čili nebudou konkurovat potravinám a zvyšovat jejich cenu. I přes to bych se ale nebál si vsadit, že za 15 let budeme řešit nový problém s biopalivy druhé a třetí generace, na který při jejich zavádění nikdo nepřišel.