Po brexitu a zvolení Donalda Trumpa prezidentem se nám zase po delší době začíná pomalu ale jistě hroutit „starý svět“. Bez jeho revolučního předvoje, správně levicově uvědomělé americké administrativy, která se dosud snažila všude po světě, u nás ústy a skutky velvyslance Schapira hodně zřetelně,vnášet do veřejné debaty „ta správná“, většinou však pouze zástupná, témata, nebude již nic takové, jako bylo předtím. Zatímco Mr. Schapiro pomalu balí kufry, mnozí čeští politici ucítili závan změny a již se točí po jeho směru, s Andrejem Babišem samozřejmě v čele.

Jestli je součástí „závanu“ i zesílení represe vůči svobodě slova, to zjistíme teprve z dalších kroků americké administrativy. Někteří naši zákonodárci ale možná závan pochopili jako puch a přišli s obludným návrhem novely trestního a přestupkového práva, jež má vrátit do trestního zákoníku trestný čin hanobení prezidenta republiky. Nezbývá než doufat, že i v našem parlamentu, a nemám o kvalitě jeho složení nijak valné mínění, se najde dostatek rozumných poslanců, kteří tuto nebetyčnou kravinu shodí se stolu.

Se svou „troškou do mlýna“ kuriózních způsobů oslavy Dne boje za svobodu přišla i naše kulturní fronta, která stále jede v zajetých kolejích zástupných témat a na den, vztahující se k tématům svobody a demokracie, chystá po celé zemi několik pokusů interpretovat poselství tohoto státem uznaného svátku po svém, takže manipulativně spojila 17. Listopad s návštěvou dalajlámy. V některých našich městech jako např. v mém Děčíně proto proběhnou  shromáždění, jejichž cílem nejen nebude debata o podstatě svobody a demokracie, nýbrž oslava dalajlámy, provázená snahou naroubovat na jeho kauzu další pokus o kulturní revoluci proti prezidentu Zemanovi, tedy politikovi, který v demokratické volbě získal ze všech našich politiků největší podporu občanů. Také svého druhu varianta „oslavy“ demokracie.

Já si umím představit oslavu Dne boje za svobodu daleko kultivovanější. Sám bych byl nesmírně potěšen, kdyby se co by oslava tak významného dne, jakým 17. Listopad bezesporu je, konala stylem veřejných debat o svobodě a demokracii, antika nám budiž příkladem. Obávám se však, že o skutečnou debatu o podstatě poselství dne 17. listopadu bez předem jasně nasměrovaného politického vyústění nikdo nemá zájem, a tak se k dalším cca třiceti všemožným spolkům a stranám, které se budou 17.11. v našich městech producírovat, přidá i jeden nový  – dalajlamisté.

Obávám se, že jak oněch 60 poslanců, kteří pár dnů před 17. Listopadem přicházejí s návrhem zákona, který jde svým směřováním vysloveně proti odkazu boje za svobodu, tak možná i stovky uctívačů dalajlámy a příznivci mnohých dalších spolků, stran a hnutí, o jejichž akcích zítra uslyšíme, nepochopili podstatu poselství tohoto dne, poselství tolerance, ochoty nepředpojatě vyslechnout názory druhých a respektu k názorové pluralitě. Nezbývá než doufat, že třeba příště. Místo snahy namíchnout druhé by pokus porozumět tomuto 27 let starému sdělení by pro začátek vzývaného překonání politického rozdělení občanů neznamenal snad zas tak málo.