Poslanecká sněmovna schválila zrušení poplatků u lékaře a v lékárnách. Také prošlo porodné na druhé dítě, ovšem s omezením pouze pro rodiny s celkovým čistým příjmem pod 20.000 korun měsíčně. Na první pohled chvályhodný počin. Ale je to opravdu důvod k radosti? Mrkneme se na to, čtěte pozorně.

Kdo ještě věří na sametovou revoluci?

Komunisté v 50. létech nepotřebovali ve společnosti inteligenci a zodpovědné lidi; ti přemýšlí, kladou otázky, vyžadují odpovědi. Jsou zodpovědní, dokáží si vybudovat ekonomickou a duševní nezávislost, takže jsou těžce manipulovatelní. Proto komunisté příslušníky československé inteligence a podnikatele zlikvidovali. Některé zavraždili, jiné zavřeli do vězení, další byli „zmizeni“, některým bylo „umožněno“ vystěhování. Zbytek nahnali do kotelen a uranových dolů.

Majetek jim ukradli a vložili do pečlivých rukou dělnické třídy. Vzdělání a důležité vedoucí funkce byly umožněny jenom spolehlivým a prověřeným a jejich dětem.

O čtyřicet let později žáci a následníci těchto diktátorů byli nuceni naplánovat velkou změnu - socialistický ráj ve východní Evropě dosáhnul svého vrcholu, tedy stál na hranici kolapsu, a soudruzi potřebovali napsat scénář dalšího postupu. Napsali scénář na sametovou revoluci. Samozřejmě takovou, která jim umožní udržet si i nadále ekonomickou moc. Proto „sametová“ revoluce, kde se nikomu nezkřiví vlásek na hlavě.  Záměr byl jasný: zprivatizovat veškerý průmysl, vybrané továrny a firmy zachovat, zbytek zlikvidovat. Proč zlikvidovat?! Jednoduchá odpověď – bylo nutné uměle vytvořit nedostatek pracovních míst, aby lidé byli ochotní pracovat v podnicích, které si porevoluční velkopodnikatelé ponechali, za minimální platy. Čím větší nezaměstnanost, tím větší ochota pracovat za jakoukoliv mzdu. Ze stejného důvodu jsou v ČR vytvořeny likvidační podmínky pro malé a střední podnikatele, protože ti by při vhodných podmínkách mohli nepříjemně snížit nezaměstnanost (v posledním hodnocení kvality podmínek pro podnikání skončila Česká republika až v páté desítce mezi hodnocenými zeměmi!).

Mise splněna: pozornost obyvatelstva odvrácena

Pokračuje druhé dějství scénáře: staronovým vůdcům naší země se podařilo dostat její obyvatele do stereotypu, kdy část z nich živoří na různých sociálních dávkách, a ti, co mají štěstí a mají zaměstnání, přežívají na životní úrovni, která nemá s Evropou 21. století nic společného. S ohledem na to, že máme za sebou čtvrt století budování kapitalismu, že žijeme v jednadvacátém století a Česká republika se nachází na evropském kontinentu, žijeme v bídě. Přesně podle scénáře.