Aniž bych se jakkoli chtěl dotknout osoby pana Jiřího Bradyho, který se nechtěně stal aktuálním centrálním neurotickým středobodem života české společnosti ve stylu „pozdvižení na vsi“, události před kterým definitivně mediálně blednou všechny ostatní problémy současného světa, dovolím si vyjádřit svůj názor na to co děje. 

Pan J. Brady je jistě jedním z těch, kdo je morálně a eticky oprávněným kandidátem na udělení nejvyššího státního vyznamenání. Nicméně a jen pro úplnost si dovolím připomenout, že kolem nás žijí další spoluobčané, kteří zatím (nebo vůbec) nepovšimnuti nebyli za takové kandidáty označeni, ač by si to svým životem, svými činy zasloužili také. Je pro mne také s velkým podivem, že někteří z kolegů nebyli stejně kritičtí a nespustili stejnou smršť kritiky v minulosti kvůli nevyznamenání těch kandidátů, které parlament v minulém období také a v řadě případů opakovaně navrhoval a kdy prezident, v souladu se svými kompetencemi, tyto návrhy nakonec neakceptoval – ať už z těch či oněch důvodů.

Musím zároveň konstatovat, že provázanost eventuálního vyznamenání pana Bradyho s uváděnou čínskou politickou intervencí v té podobě, jak je nám občanům předestřena, je tzv. pouze „z doslechu“. Obě strany sporu tvrdí v tomto ohledu něco zcela opačného. Ano, mohu si i v rámci mediální masáže udělat názor na to, kdo „mluví“ pravdivě, nicméně bude to více otázkou toho, kdo je mi více, nebo méně, sympatičtější, a tam to také, pokud jde o věcnost končí. Jak se ukazuje, rozhovor na dané téma mezi prezidentem a panem ministrem kultury Hermanem nakonec nemá žádné svědky = tvrzení proti tvrzení. Odmítám si tedy za těchto okolností dělat názor na něco, o čem se mohu pouze domnívat, že se něco nějak odehrálo. Nebudu svým postojem urážet jednoho či druhého pána mým postojem, dávajíc vlastně najevo, že někdo z nich lhal - třeba si jenom neporozuměli, což ostatně není nic nemožného. 

K této záležitosti jsem ostatně celkem otevřeně formuloval svůj postoj k setkání pana ministra Hermana s dalajlamou: „Nevidím na rozhodnutí ministra kultury nic, co by bylo v rozporu s jeho občanskou svobodou se rozhodovat o tom, s kým se sejde či nesejde, ani s jeho ministerskými kompetencemi. Reakce čtyř ústavních činitelů byla asi tak adekvátní, jako osobní uvítání několika vagónů s naftou premiérem ČR! V přímém TV přenosu. Myslím, že pan premiér by měl svou pozornost a draze placený čas věnovat jiným záležitostem.“ 

To že čtyři ústavní činitelé vydali prohlášení, dle mého soudu zcela zbytečné a nadbytečné a opět pouze možná poplatné nějakému nátlaku, je pak ostudné více pro ty, které takovému nátlaku (pokud vůbec byl učiněn) podlehli než pro toho, kdo takový nátlak vyvinul – ostatně takto se dívám i na jiné události a děje, například podléhání skryté islamizaci je především naší slabostí, podléhání Tureckému vydírání totéž a takto bych mohl pokračovat až k našim obranným schopnostem čelit hybridní kampani a vojenskému tlaku našeho východního souseda.