Jak málo stačilo a vše zapadlo a dnes se o tuto totalitní postsovětskou republiku nikdo nezajímá.

Občas nás pohorší únos letadla, ze kterého si režim prezidenta Lukašenka vytáhne svého politického odpůrce a občas nás vytrhnou z letargie podivné praktiky běloruského olympijského výboru řízeného Viktorem Lukašenkem, což je syn prezidenta.

Tyto, pro nás, drobné příhody nás vždy minou, podivíme se nad nimi a v řádu dní na ně zapomeneme. Jenže neměli bychom.

Bělorusko se od dob masivních protirežimních protestů nezměnilo a vnitřní odpor utichl pouze z důvodu zvýšených represí režimu, který své odpůrce fyzicky i psychicky likviduje. Běžné je zatýkání, mučení, odsuzování do vězení na dlouhé roky. V poslední době byl zavražděn i hlasitý odpůrce režimu a vše bylo fingováno jako sebevražda.

Režim Aleksandra Lukašenka systematicky vyvražďuje a likviduje své oponenty a jako štít používá sílu Ruska.