Tvrzení, že na postoji k laické kontrole vlády pomocí internetu závisí budoucnost té které politické strany, je přehnané a účelové. Podobně působí i banální rozdělování politiků do škatulek „staří“ a „noví“ či „otevření“ a „tajnůstkáři“. Takové kastování už česká politika zažila vícekrát, a nikdy nikam nevedlo. Viz například nedávný boj proti tzv. dinosaurům.

Jako jeho zpravodaj cítím povinnost se návrhem zákona o registru smluv zabývat do hloubky, zvažovat různé argumenty, připomínky a podněty. Proto na rozdíl od Matěje Hollana beru vážně výhrady Svazu měst a obcí ČR a nepovažuji je za „stokrát vyvrácené mýty“.

Každý takový vstup, který umožní se na návrh zákona podívat jinou optikou, je pro zákonodárce cenný. Nepochybuji, že se v Rekonstrukci státu angažují lidé, kteří znají problematiku práva na informace, třeba i ze soudní síně. To ale neznamená, že mají poslanci naslouchat pouze jim a argumenty ostatních shodit pod stůl.

Stejně tak je třeba s odstupem hodnotit zkušenost s registrem smluv na sousedním Slovensku, protože tamní legislativní řešení se od našeho domácího návrhu v řadě bodů liší, a to zejména v důsledku novelizace původního, horkou jehlou šitého zákona.