Tak hezké odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych se chtěl také, snad už relativně krátce, vyjádřit k novele insolvenčního zákona, kterou nyní nebo za pár minut či desítek minut, podle toho, kolik lidí se přihlásí do diskuse, budeme hlasovat. Budeme se rozhodovat mezi dvěma verzemi. Ta jedna je samozřejmě sněmovní, ta druhá senátní. Já bych chtěl v prvé řadě říci, že tato novela insolvenčního zákona se zde už řeší v podstatě dva roky. Protože ten poslední rok toho minulého funkčního období Sněmovny byla totožná novela dána do legislativního procesu.

Já jsem tehdy byl ministrem pro legislativu. Ministrem spravedlnosti byl pan Robert Pelikán. Bohužel se tato novela předložila v tom minulém funkčním období tak pozdě, že již nebylo možné ji projednat ať už v řádných, nebo standardních zkrácených lhůtách. Proto pan tehdejší ministr Pelikán předložil v podstatě na fous totožnou novelu znovu a my nyní teprve tuším po roce, nebo skoro po roce, rozhodujeme, jestli je lepší ta sněmovní nebo senátní verze.

Za ten rok si myslím, že jsme tu novelu tady probrali od shora dolů, zleva doprava, zprava doleva. A to velmi podrobně. Ať už na půdě ústavněprávního výboru, na půdě podvýboru pro exekuce a insolvence, či přímo tady na plénu této ctihodné Sněmovny. Tato novela se probírala nejenom na půdě Sněmovny a v jejích orgánech, ale také na různých kolokviích, na různých setkáních s odborníky, s insolvenčními správci, s věřiteli, s dlužníky, prostě na různých seminářích, kam tato problematika samozřejmě také patří.

Pojďme se vzpomenout, nebo řekněme si, protože tím to vlastně začíná, proč došlo k tomu, že vznikla potřeba novelizovat insolvenční zákon. Insolvenční zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2008 a podle mého názoru v podstatě tou zásadní věcí, nebo pro mě alespoň nejdůležitější věcí toho tehdy před jedenácti lety úplně nového zákona, byl institut oddlužení. To je institut, který dával a dává šanci mnohým desítkám tisíc lidí dostat se z toho exekučního pekla, z toho exekučního kolotoče, tím, že vstoupí do oddlužení.

Do konce roku 2007 lidé, kteří byli pod tknutou exekucí, nebo nedej bože vícečetných exekucí, velmi často neměli možnost se z těch exekucí dostat. Prostě tím, že tady nebyl institut oddlužení. A pokud ti lidé nebyli schopni splácet svoje dluhy v exekuci, co se týče té jistiny, tak jim nabíhaly úroky, úroky z úroků a v podstatě dlužili až do smrti v leckterých případech.