Jedná se o »Smlouvu mezi ČR a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovým únikům« a o »Dohodu mezi EU a Ukrajinou o přidružení«. Oba tyto tisky již byly zařazeny na poslední řádnou schůzi, ale k jejich projednání zatím nedošlo.

Tyto smlouvy jasně dokumentují rozdílný přístup vlády ČR a potažmo celé EU v řešení podobného problému. Jak jistě všichni víme, bylo Kosovo součástí SFRJ. Po válečných konfliktech na Balkáně v devadesátých letech minulého století se tento stát rozdělil na pět samostatných zemí. Bývalý název Jugoslávie po tomto dělení používala federace Srbska a Černé Hory. Tedy alespoň tak to bylo prezentováno. I tato federace se časem rozpadla a původní Jugoslávie již přestala existovat v jakýchkoliv hranicích. Takže jsme tu měli států již šest. Ale i to zřejmě bylo málo. Na území srbského Kosova byly předtím dlouhodobě nepokoje mezi menšinovými Srby a většinovými Albánci a celý tento problém se stupňoval. A EU opět cítila nutnost tento problém aktivně řešit. A tak i s její pomocí a za aktivního přispění USA tu vznikl další stát - Kosovo.

Pro mě osobně se jedná o »pseudostát«. Kosovo bylo, je a mělo by být srbské. Nový stát Republika Kosovo, který byl již mnohými zeměmi (bohužel včetně ČR) uznán, se navíc chová tak, že se ani jejich samozvanou vládu nebojím označit za vládu »zločinecko-fašistických klik«. Jedná se prakticky o útočiště většiny organizovaných zločineckých skupin ve střední a východní Evropě a místnímu vedení to nevadí, neboť právě z těchto prostředků je stát Kosovo financován. Nechci zacházet do přílišných podrobností a hodnocení vzniku tohoto problému, neboť nejsem historik. Svým pohledem chci jen označit smlouvu, o které máme ve sněmovně hlasovat, jako další legalizaci tohoto pro mě nepřijatelného státu na mapě Evropy. Tato smlouva navíc dokazuje rozdílnost přístupu k různým zemím. Kosovo je totiž považováno za plnohodnotný stát, neboť pokud řešíme tyto »technikálie«, nemůže to být jinak.