Chci jenom říct, že Evropská unie se samozřejmě zachovala tak, že selhala. To víme všichni a nikdo z nás to nepopírá. Ale my bychom jako malý stát – v pětisetmilionové unii máme deset milionů korun, tak bychom měli tak trochu odezírat, jak se chovají státy, které jsou malé, a přitom respektované. Jako příklad bych uvedl Izrael. Na nic nečekal a ve chvíli, kdy cítil ohrožení, tak to řešil. Neřešil to ale nějakými filosofickými traktáty svých politiků, kteří vyzývali k pravdě, lásce, pochopení a mluvili o milosrdenství, jako by ho očekávali od někoho jiného, ale když to ohrožení skutečně cítil, tak se bránil vojensky.

Já si myslím, že u nás by měla nastat debata zpět k tomu, abychom obnovili vojenskou službu, měli víc lidí připravených a schopných vůbec bránit naše hranice, protože my teď ani ten počet lidí nemůžeme naplnit. A tím bychom vyslali možná nějaký vzkaz.

Druhá věc, jestliže tady mluvíme o ochraně vnějších schengenských hranic, tak doufám, že všichni tady, ale bylo by dobře, aby to věděli i ve vládě a jinde, věděli, že to nejsou břehy ostrovů Řecka, nejsou to břehy Sicílie či Itálie, ale musíme začít už ve výsostných vodách příslušných států, tedy toho schengenského prostoru. A to se může dít jedině na základě vojenských lodí a vojenské pomoci, tak, jak to dělá Španělsko, ale o tom se moc nemluví. A to jsou – byť to možná nazve někdo jinak, ale to je normální křižácká válka. Já nevím, co to ve vás evokuje, ale ve mně historicky křižácké války evokují něco pozitivního pro Evropu. Ač to bylo konfrontováno a mnohdy motivováno tím, že šlo o majetky a o něco jiného. Nicméně ochrana toho, co tady – čím skončil pan místopředseda Sobotka, tzn. těch našich křesťanských a židovských kořenů, tak z čeho našeho Evropa tak, jak ji známe, vznikla, a na kterých stále ještě trochu stojí, tak nic jiného nám nepomůže.