Jsem rád, že Cyrilometodějský svátek je svátkem státním. Chápu sice, že většina z nás si jednoduše užije volný den - a dobře nám tak - ale snad si najdeme chvilku na zamyšlení, proč vlastně máme oslavovat jakési řecké bratry, kteří před více než tisícem let přišli kamsi na Moravu, vymysleli písmo, kterým už nikdo nepíše, pro řeč, kterou již nikdo nemluví.

Pomineme-li skutečnost, že jsou to světci, což dnes už oslovuje jen menšinu lidí, co nás vede k tomu, že o nich stále mluvíme?

Je to bez pochyby mnoho aspektů jejich pohnutého života, ale v souvislosti s dnešním světem mne oslovuje silněji jeden z nich. Konstantin, tedy Cyril, vytvořil hlaholici, legračně kudrnaté písmo, které mělo zachytit slovanský dialekt severně od Dunaje. Bratři pocházeli ze Soluně, jak známo, kde byla slovanská minorita, a kdo ví, jestli oni sami nebyli Slované. Zřejmě však jakousi slovanštinu ovládali a nebylo jim proto tak obtížné převést ji do psané verze. Ba co víc, přeložit do ní část Bible. V jejich prostředí, v jejich době, a pro některé z nás stále, platí Bible jako zjevená Pravda. Pravda s velkým P, ta úplná, mimo člověka stojící, objektivní pravda, které se můžeme držet, abychom zůstali dobrými lidmi. Nebo alespoň lidmi. Cyril a Metoděj zachytili tuto Pravdu tak, aby nebylo sporu, co je psáno, a přinesli ji na Moravu. Písmo dalo základ vzdělanosti a kulturnímu rozvoji.