Problematikou se zabývá intenzivně stálé zastoupení ČR v Bruselu, Evropská komise a další instituce i vlády jiných středoevropských zemí. Co je předmětem rozhořčené kritiky dopravních firem a horečnatého vyjednávání mezi politiky? Německo od ledna stanovilo minimální mzdu ve výši 8,50 euro (240 korun) za hodinu, kterou mají na německém území vyplácet všichni, tedy i zahraniční zaměstnavatelé. Dotýká se zejména malých a středních firem a zejména dopravců, pro které je Německo cílovou nebo tranzitní zemí.

Dané opatření je už z principu možné hodnotit jako neobvyklé, nestandardní a snad i diskriminační. Je zřejmé, že díky své poloze a velikosti je Německo tranzitní zemí s bezkonkurenčně nejintenzivnější dopravou v EU. A z této významné mezinárodní dopravní intenzity vyplývají pro Německo samé náklady, na kterých se přímo dopravci nepodílejí a hradí je stát. Na druhou stranu má Německo také nejlepší a nejhustší síť služeb zejména pro nákladní automobily, tzv. Autohofy, které jsou naopak velmi ziskové. Řešení zvané internalizace externalit, tedy přenesení externích nákladů zpět na jejich původce, by však mělo spočívat v zavedení jiných (i v Německu již připravovaných) opatření typu mýtné poplatky, poplatky za použití komunikace apod.

Je třeba zdůraznit, že během tranzitu nedochází k tvorbě přidané hodnoty pro žádný německý podnikatelský subjekt, nýbrž výhradně pro subjekt z jiného členského státu, který optimalizuje svou cestu do místa dodání. Jiným případem by byla tzv. kabotáž, tedy situace, kdy by například český přepravce byl najat německým podnikatelským subjektem k přepravě zboží. Nicméně pouhý tranzit je zcela jiným případem a dotýká se navíc mnoha tisíců firem a vozidel. Z tohoto pohledu může být nové opatření hodnoceno též jako porušení principu volného pohybu služeb na jednotném vnitřním trhu. Navíc opatření se v praxi může reálně dotýkat pouze fyzicky hmatatelné přepravy nákladu; existuje pak zjevně nespravedlivá možnost arbitráže v případě služeb. Jen si představte situaci, že mezinárodní konzultant pojede přes Německo do Belgie. Jede tam se stejným podnikatelským záměrem, jako dopravce nákladu, ovšem s tím podstatným rozdílem, že jeho náklad je "neviditelný" a svoji cestu může zdůvodnit třeba turistickými účely.