A proto tak ráda jezdím po České republice a setkávám se s lidmi z různých regionů. Tentokrát jsem zamířila na Vysočinu, do Třebíče a okolí.

Upršené ráno rozzářila návštěva třebíčského gymnázia. Školy obecně jsou doslova nadupány energií svých studentů (a to nemluvím o vlivu nedaleké jaderné elektrárny Dukovany). Mladí lidé jsou prostě plni očekávání, snů, představ o životě. Setkání se členy studentského parlamentu končilo jako obvykle besedou a výměnou názorů, v zadní lavici seděl i jeden zarytý euroskeptik. Bavili jsme se o významu zahraničních zkušeností, stáží a praxí ve firmách i o aktuálních problémech s migrací v Evropě.

Ze střední školy jsem se vrátila rovnou do dětství, do časů her a poznávání okolního světa. Ekotechnické centrum Alternátor, financované z evropských fondů, mě naprosto nadchlo. Ovšem od vláčků na hraní jsme se velmi rychle dostali ke strojům skutečným a dokonce jsme hned v prvním sále interaktivního muzea narazili na stoje bratrů Paříkových z Napajedel a na působení Tomáše a později Jana Antonína Bati v tomto regionu. Cítím se jako doma!

 

Skvělou formou centrum přibližuje obnovitelné energetické zdroje, ochranu životního prostředí a moderní, supermoderní technologie. Zaujala mne například sluneční pec, český výrobek, který zlepšuje kvalitu života zvláště v jižních rozvojových zemích. Dá se na ní vařit a péct jen za pomoci sluneční energie.

 

A taky obří polykarbonátové koule, jedné ze dvou v ČR a poslední z osmi v Evropě, na kterou se dají promítat opravdu úžasné věci. Viděli jsme planetu Zemi v časosběrné smyčce při poryvech hurikánů nebo zemětřesení, koule se nám před očima měnila v jednotlivé planety, úžasné.