Spor o další směřování Ukrajiny vnesl do veřejných debat starý problém střetu mezi Východem a Západem. Žijeme v globalizovaném světě, kde je míchání různých kultur běžný problém. Hledat ve specifických hodnotových postojích nějaký algoritmus pokroku však zavání anachronismem Spor o Ukrajinu není o snaze této země konvertovat k západní civilizační identitě. Ve skutečnosti jde spíše o spory geopolitické, spojené se zájmy různých byznysových skupin a s procesy, které vedly k rozpadu někdejšího SSSR.

Připomenu duel dvou kulturních směrů civilizačního myšlení v Rusku - slavjanofilů a zapadniků . Jeho siločáry se reprodukují zejména v ruském politickém a historickém diskursu znovu a znovu. Kořeny tohoto dvojího pohledu jsou v idealistické reflexí problému modernizace ruského impéria a to už od Petra Velikého..

Na západě potom našla kritika západních hodnot svůj výraz v u různých autorů kulturního pesimismu, jako byli Friedrich Nietsche či Oswald Spengler.

Slavjanofilové bylo společenské hnutí z poloviny XIX. století, které vycházelo z konzervativní představy o kulturní zvláštnosti Ruska, opřené o prapůvodní slovanské kořeny, adorující obščinový způsob života a religiozitu pravoslaví, Tyto specifika chtěli chránit před západními zvyklostmi, které považovali za zkažené a rozvratné. Patřili k nim jak konzervativní obhájci autokratického samoděržaví, tak i jeho radikální oponenti, zejm. tzv. narodnici. Jeho představitelé obecně věří v eschatologickou misi ruského národa a dnes úzce váží na koncept eurasijského světa.