Dolejš (KSČM): Povánoční rozjímání o šancích na změny

28.12.2013 18:41 | Zprávy
autor: kscm.cz

Svátky na konci roku mívají jak rozjímavou, tak i bilancující povahu. Má to svoji logiku, jsou zarámovány zimním slunovratem, dobou, kdy se naše Země obrací zpět k životodárnému Slunci. Jak symbolicky ožívá po zimní tmě zářivé „sol invictus“, ožívá i naděje. A my zvažujeme, co jsme v minulém cyklu dělali špatně a jak lépe využijeme novou šanci.

Dolejš (KSČM): Povánoční rozjímání o šancích na změny
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Dolejš

Je v tom i kus přesvědčení o nezbytném příchodu změny. Naději bychom si ale neměli plést s útěšnou iluzí. Změna je nyní hodně skloňované slovo. Svět se neustále mění, to je zjistitelné empiricky, jak se bude měnit ten náš svět, lidský, a zda k lepšímu, je především věcí našeho praktického snažení a pochopení možností, které nám situace nabízí. To není samozřejmé, protože společenská iracionalita často brání dosáhnout širší shody na použitelném projektu. A různí mámiví prophetové a hypnotizéři davů mohou sklízet opět své žně.

Před mimořádnými volbami údajně až 4/5 voličů doufalo ve změnu. Problém byl, že nepanovala zrovna moc velká shoda jakou. A podle toho také ty volby dopadly. Navzdory pocitu prezidenta Zemana, který ve svém štěpánském poselství naznačil, že Jiří Rusnok a mimořádné volby už odstavením Nečase s Kalouskem sjednotily národ. Pocit frustrace, že se to jaksi nepovedlo, znovu oživuje tříšť nesourodého mesianismu, stejně jako historického defétismu zvěstovatelů úpadku. A to nejen v České republice, ale i jinde, zejména však u nás na starém kontinentě,

V poslední době jako by na nás pršely varování před dějinnými křižovatkami a riziky civilizačních kataklyzmat. V době zklamání z postindustrialismu a postmoderny a stagnace staré dámy Evropy se jakoby vrací kulturní atmosféra fine de siecle a spenglerovské dekadence. A propagandistické války světových center moci opět zveličují rozdíl východních a západních hodnot a staví na huntingtonovském konfliktu kultur. Ale pozor, v příštím roce si připomeneme 100. výročí první války, která dostala název světová.

Je lidské, že člověk hledá v nejistotě nějakou útěchu, ale do lepších časů nepovede oddávat se iluzím. Jsem přesvědčen, že rozeznat iluze od reálné šance pomůže racionálně kritická zásada "cogito, ergo dubito" – myslím, tedy pochybuji. To neznamená nedostatek odhodlání, ale vůli testovat své přesvědčení, nejlépe rozumem. Vždyť každé přesvědčení je vlastně hypotézou, která vychází nejen ze zobecněné empirie, ale i z určitých neověřených myšlenkových předpokladů.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Ing. Marian Jurečka byl položen dotaz

Co, že jste tak otočil ohledně spolupráce s ANO?

Ono by to nebylo poprvé, vždyť už jste s ním vládli. A proč jste s tím podpořit vládu ANO nepřišel po volbách? Pak by tu třeba nemusela být vláda ANO, SPD a Motoristů, což všichni z opozice kritizují, ale je fakt, že vy jste první, kdo s tím zřejmě chce něco fakt udělat, což je podle mě dobře. Vůbec...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ferčíková Konečná (Zelení): Náboženský radikalismus v nejvyšších patrech státu

23:08 Ferčíková Konečná (Zelení): Náboženský radikalismus v nejvyšších patrech státu

Komentář na veřejném facebookovém profilu strany k sobotnímu Pochodu pro život