Sedíme si tak v pondělí večer s partnerkou u televize a najednou mi zvoní telefon, volá známá, je hodně vyděšená a prosí mne o pomoc. Její syn se svým kamarádem byl na cestě z kroužku osloven neznámým mužem, který je měl pak obtěžovat a dokonce se před nimi i obnažit. Prosila mne, abych tuto informaci zveřejnil na sociální síti, aby si rodiče dávali na své děti pozor, než to vyšetří Policie.
Snažil jsem se známou uklidnit a zjistit co nejvíce informací, co se týče vzhledu, oblečení a jiných podstatných informaci, které byly ještě čerstvé a mohly by pomoci při pátrání, pak jsem jí poslal na Policii. Policie ČR celou věc vyšetřovala a následně uzavřela s tím, že muž, který odpovídal popisu byl vyslechnut a na základě jeho výpovědi, ve které tvrdil, že si chce s dětmi jen hrát (např. s legem, nebo se zapojit do obrany u fotbalu) a dalších informací, které Policie při vyšetřování nashromáždila - jej pak propustili. Vyšetřování má však pokračovat.
Nejen já, ale také občané, kteří na tyto informace reagovali na sociální síti, byli zaskočeni. Máme výpovědi muže věřit? Je normální, aby muž ve večerních hodinách chodil po ulici a oslovoval dětí s přáním, aby si šli hrát?
Zvýšený dohled u škol je jen krátkodobé opatření
Během vyšetřování byl podle informací Policie ČR zvýšen dohled v ulicích, a především v blízkosti škol a dětských hřišť. Dnes máme 21. května, což je 17 dní po nahlášení incidentu. A schválně, tipněte si, jak vypadá situace u škol dnes?
Stojím se synem, kterého doprovázím do školy v 7:20 na přechodu pro chodce, který je v blízkosti Domu dětí a také základní školy. Pouští nás hlídkový vůz Městské policie, který dál pokračuje směrem k orlovské nemocnici. Než stačím vyprovodit syna do šaten, hlídkový vůz Městské policie jede zpět. Nevidím žádného policistu, který by vystoupil a šel směrem ke škole nebo se postavil k přechodu pro chodce. Neviděl jsem ani žádného strážníka, který by stál u Domu dětí či školy. A tady si kladu otázku proč? Proč tady už není strážník? Kde je ten zvýšený dohled?
Nejen, že považuji za výsměch výsledek vyšetřování. Ale především je k smíchu, fakt, že fyzický dohled u škol, dětských hřišť a dalších zařízeních pro děti - a to je celorepublikový problém - trvá jen omezenou dobu. To je opravdu tak těžké, složité či nereálné, aby stál každý den jeden strážník Policie u každé základní školy v době, kdy je u ní největší koncentrace dětí? Možná ne, možná na to opravdu kapacita není, ale v tom případě je potřeba tuto věc neprodleně řešit na celorepublikové úrovni.
V úvahu také připadá varianta, že by mohla každá škola či podobné zařízení jednoho pracovníka, který by byl patřičně vyškolen a staral se pouze o bezpečí dětí. Dělal dohled před školou, když se děti ráno schází i když děti školu či kroužek opouští. Takový člověk by pak mohl být zaměstnancem buď školy, Městské policie a nebo státní policie.
Spoléhat se jen na Policii je špatné
Nejsem člověk, který vztyčí ukazováček jen na jednu stranu, to rozhodně ne. Svůj podíl a troufám si říct, že ten nejdůležitější, na ochraně dětí mají rodiče.
Čím dál víc se setkávám s případy, že rodiče nemají na své děti v podstatě čas. Některé děti chodí do školy samy, třeba i přes půl města, čekají na autobusové zastávce v době kdy je ještě šero, pak jsou tu rodiče, kteří děti vezmou autem, přistaví vůz u nejbližšího přechodu pro chodce, kde své dítě vyloží a pak pokračuje dál, třeba do práce. Chápu, ne vždy to jde, ale ruku na srdce rodičové, opravdu využíváme každou chvíli kdy zrovna máme čas (dovolená, do práce jedeme až na odpolední ...) k tomu, abychom své dítě odvedli až do šatny a zase si pro něj po škole či kroužku přišli? Nebo dáváme přednost napínavému krimi filmu či sportovnímu utkání.
Ne vždy to jde, ale snažme se udělat vždy maximum, třeba poslat s dítětem babičku, poprosit souseda, který ten den zrovna jde do školy s vlastním dítětem, staršího sourozence ... vždy je nějaká možnost, jak minimalizovat riziko, že se našemu dítěti něco při cestě do školy stane. A pamatujme si, stane se to jen jednou.
Děti by měly pravidelně znát možná rizika
Ať už my, rodičové bychom měli každý den děti upozorňovat na možná rizika, se kterými se mohou potkat nejen při cestě do školy a kroužků, ale i venku, když si jdou hrát na hřiště, tak i na školách by měly probíhat v rámci výuky v každém ročníku besedy na téma bezpečnosti dětí.
Neříkám, abychom si s dětmi dělali doma hodinové rozpravy, stačí, abychom je poučili o tom, s kým mohou mluvit, s kým ne, kde chodit a jakým uličkám se zase vyhýbat, že nemají datlovat do mobilního telefonu když jdou přes přechod či po ulici, nebo že nemají reagovat na nabídky sladkostí pána, který se představí jako kamarád tatínka či maminky.
Rovněž bychom měli děti poučovat o bezpečnosti na internetu. V dnešní době sociálních sítí, kde lze vystupovat anonymně či si dokonce vytvářet falešnou identitu, je riziko ohrožení našich dětí ještě větší. Poučujme děti, že se neposílají přes internet fotografie, že se nesdělují informace o rodičích apod. Dělejme to pravidelně a důsledně.
Z profilu P. Drozdíka
Psali jsme:
_636093490614600384.jpg&id=116215)
Petr DROZDÍK
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
