Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Všichni víme, že romská otázka je veliký problém nejen v Evropě, ale i v České republice. Nebudeme si nic namlouvat, že je to mnohdy těžko řešitelný problém. Integrace znamená, že k tomu musí být dva, ne jenom, že stát se bude o něco snažit, ale musí být také druhá strana, která to chce! A mnohdy vidíme, že tomu tak není! Problém romské otázky je také v drobné kriminalitě, která znesnadňuje život větší části dalšího obyvatelstva, která je přehlížena, která se možná nedostává ani do statistik a je to o nedodržování zákonů! Proto někteří z nás mluví o nepřizpůsobivých jedincích. Neplatí to jenom pro Romy, platí to obecně pro ty, kteří nechtějí dodržovat pravidla, která si společnost přijala! A v tom je další problém.

Jaká diskriminace a vyloučení ze společnosti? Já se domnívám, že nejhorší, co děláme pro řešení romské otázky, je takzvaná pozitivní diskriminace! Jde o to, když preferujeme jednu skupinu na úkor ostatní společnosti! Místo toho, abychom zajistili všem jednoznačně jasný a rovný přístup tak, jak nám to zaručuje Ústava – a to se týká i finančních prostředků, vážený pane ministře! Byl byste ochoten, a řekl, kolik dává Česká republika ročně, kolik miliard dává na řešení romské otázky? A případně, kolik dává na řešení jiných otázek, třeba v některých jiných věcech?

To jsou věci, které vzbuzují mezi českou společností a mezi českými občany právě určitou nevraživost. Protože, když rovný přístup, tak má být rovný přístup i v této záležitosti, i v záležitostech finančních! A bohužel tomu tak není!