Zatímco jiné městské části (i ty méně výstavní) se posouvají plynule v čase nového tisíciletí, naše drahá Dvojka uvízla kdesi v divočině let devadesátých … přestože měla našlápnuto docela dobře a i přes letitou hegemonii odéesky byla na hony vzdálená „kíinvestmentským“ aférám odéesáků kovanějších. Jenže padla kosa na kámen a ta naše krásná vesnička centrální se v momentě, kdy začala pod tlakem spolku šťastných bydličů (OSB) prodávat hluboce pod cenou rodinné stříbro (obecní byty)…a účty se začaly plnit smysluplně nevyužitelnými miliardami…dostala do hledáčku politických špiček…a tak se jedna bezvýznamná „mamina“ z centra Prahy, která není ani moc politicky zdatná, najednou mohla stát první místopředsedkyní kdysi nejvýznamnější pravicové strany.

Jenže pozor, je to přesně tahle mamina, která teď „sedí“ na oněch obecních miliardách. Už mnohé jsem napsala o megaprojektu Na Slupi. O projektu, který pod krycím názvem „JESLE“ měl dát Praze 2 dvojdům plný dobra a péče. Zní to hezky co…a kde je háček? Háček je v tom, že ono dobro tam už léta funguje. Funguje, aniž by se na něm někdo přiživoval. Je tam centrum pro bezdomovce, které nikomu nevadí, nikdo se proti němu nebouří. Je tam společnost ROSA, která pomáhá týraným ženám, je tam vinotéka, pedikúra, bydlí tam spousta lidí…mnohdy tzv. sociálně potřebných. Všechno bez problémů. Do chvíle než si jedna Sandra Udženija usmyslela, že celý ten dům vystěhuje a proinvestuje tam něco těch obecních „chechtáků“. A lidi? Těm se řekne, že jsou tam pavlače v havarijním stavu.