Stejně jako centralizace úřadů práce z roku 2011 a celá řada dalších, ať už více, či méně nákladných projektů, které se začali používat v rámci úřadů práce. Používat překotně, bez hledání opory u řadových zaměstnanců a náležitého vysvětlení a mnohdy i smyslu. Bohužel tyto tzv. projekty s sebou přinesly především: zvýšení nákladů, a to bez ohledu na to, že se jeden bývalý ministr a jeho partaj domnívá, že na resortu práce ušetřil a bude se za to bít v prsa možná i v příštím desetiletí. To už nemluvím o zmatcích, které tyto projekty vyvolaly a pořádné ztrátě důvěry ve státní správu ze strany veřejnosti. Personální podvýživu úřadu práce nevyjímaje.

Když jsem s podobným příspěvkem a alarmem nad situací na úřadu práce v loňském roce vystoupil na sjezdu v Ostravě, myslím, že jsme se v sociální demokracii víceméně shodli na tom, co je třeba. Dnes s odstupem času si uvědomuji, že je také ještě zapotřebí legislativních změn, které odstraní některé nespravedlnosti, které negativně vnímá veřejnost. Týkají se například podmínek vyplácení podpor v nezaměstnanosti kde se nesmyslně posuzuje to, jak zaměstnání uchazeč skončil. Např. dohodou je uchazeč trestán na výši podpory i kdyý víme že když chce zaměstnavatel zaměstnance „vyštípat“ dohodne se vždy…, to je jeden z mnoha případů.

A teď jde o to, systémově napravovat, nikoliv látat. Sociální demokracie má možnost, protože tento resort vede, udělat pořádek, a to v celé řadě agend, které spravuje,  protože je to třeba. Protože stále ještě narážíme v provozu na to, co předvedla trojice Drábek-Šiška-Machotka /někdy mezi zaměstnanci resortu označovaná jako „likvidační jednotka“/. A dá mnoho času napravit a pokřivené věci opětovně narovnat. A to bude těžká práce… Kladu si ale otázku, že bychom z tohoto příkladu, který nám tato manažerská trojice v resortu předvedla, měli vzít i ponaučení. A v čem tkví? Více naslouchat, více přemýšlet nad společným blahem a především se vyvarovat postranních úmyslů a přihrávek přátelům a známým, tak jak tomu bylo zřejmě i ve výše uvedeném případě.