Politika i média řeší jak dlouho ještě vydrží premiér respektive co bude dál, něměla by však zapadnout skutečnost, že Poslanecká sněmovna projednává vládní předlohu novely Stavebního zákona. Zákona  který, díky zbrklosti (aspoň v to doufám) předchozích předkladatelů poslední novely, povznesl zelená ekologická sdružení nad všechny smrtelníky - zelená elita jako brzda rozvoje -.  Ekologické spolky (jedinou jejich aktivitou je ekologická činnost) byly a stále jsou obdařeni vyjímečným postavením v procesech Stavebního zákona u řízení územního či stavebního. Toto postavení je vysoce nerovné a bezprecendentně znevýhodňující ostatní účastníky. Navíc neexistuje jasný důvod pro takovou právní deviaci. „Zelo-eko spolky“ obstruují projednávání stavebních záměrů, napadají vydaná rozhodnutí u správních soudů, dovolávajíc se přitom právě na svoje právní postavení.  Zjednodušeně, zelo-eko spolek z Ostravy si může u správního soudu žalobou vymoci zastavení například stavby pražského metra nebo schvalovaní pražského územního plánu. Aniž by byl účastníkem řízení, nebo aspoň měl něco společného s Prahou, byť třeba jen sídlo. 

Výsledek takové legislativní „chyby“ zakouší stát, obec, město tak samozřejmě soukromí investoři, kdy vydaná rozhodnutí jsou „zastavována“ žalobou u správních soudů. Úkony navázané na vydaná rozhodnutí jsou tak oddalována a rušena, vznikají další vícenáklady, propadají lhůty vydaných rozhodnutí. Projekty se přepracovávají a rozdělují se do dílčích mikroprojektů na něž jsou následně vydávána dílčí, úseková, rozhodnutí (například původně jedno stavební povolení je rozděleno na 20 dílčích etap). Časový harmonogram projektu se stává věštěním a na to navázané financování sázkou do loterie. Obvyklou samozřejmostí je skutečnost, že takový stav věcí je především v našem českém prostředí. Ani v Německu, Rakousku nebo Polsku takové zvýhodnění ekologických spolků nenajdete.