Skutečnosti uváděné v novele školského zákona mi připadají naprosto zdůvodněné. Současná paní ministryně školství věnovala velké a upřímné úsilí, aby vše veřejnosti osvětlila. Přičemž diskutovala s mnoha lidmi prakticky všech věkových kategorií. Brala zcela vážně každý podnět z různých institucí i od jednotlivců. O tom svědčí skutečnost, že osvětlila zcela jasně, jak je to např. s inkluzivním vzděláváním. Ujistila veřejnost – a to jsem slyšela od ní jako jediné ministryně školství, že se nebudou rušit dosavadní školy, které slouží pro výuku dětí s různými handicapy. O všem budou de facto rozhodovat jejich rodiče, i když odborná vyjádření nebudou chybět. Ta budou vodítkem pro rozhodování rodičů i pro školu, ve které se mají vzdělávat.

Chci jí poděkovat za trpělivost, kterou jsem skutečně velmi obdivovala. A myslím si, že vše je promyšlené tak, aby to fungovalo. Samozřejmě že jsou tu věci nové, ale je potřeba se nad nimi zamyslet, zda jsou užitečné. A já jsem přesvědčena, že ano. Tímto svým přístupem de facto zrušila povědomí o nepříjemném direktivním přístupu např. bývalého ministra pana Drábka, nebo jeho podřízeného, vedoucího oddělení na ministerstvu práce a sociálních věcí pana Macely atd. I ti mohli hovořit např. o existenci kojeneckých ústavů, později dětských center, o pěstounské péči apod. Kategoricky předvídali zánik těchto zařízení, dokonce do určitého data. Zatímco zavedení přechodné a trvalé pěstounské péče se jim, dle mého soudu, příliš nepovedlo.

Paní ministryně nezapomněla sdělit, že původní školy pro handicapované děti tedy budou nadále existovat, poněvadž jsou v mnohých ohledech pro tyto děti dobrodiním. Učitelky tam mají na starosti méně dětí, mají možnost využívat jejich jistých sklonů, např. směrem k určitému vzdělávání, k určitému řemeslu, nebo dokonce ke sklonům uměleckým. Tyto informace by měli mít – například formou osvěty – především rodiče, kteří mají o osudu svého dítěte rozhodující slovo.

Jinou skutečnost, a to velmi důležitou, představuje možnost přijímání dvouletých dětí do mateřských škol. Tato možnost mě velmi zaujala a považuji ji já a mnohé ženy, nyní ve fertilním věku tedy buď skutečné nebo potenciální matky, včetně jejich různých sdružení za velmi užitečné. Budou v době mateřské dovolené svoje děti odteď, pokud zákon bude přijat, intenzivně a cíleně vychovávat např. k časným hygienickým návykům. Aby tím usnadnily jejich situaci v kolektivu mateřské školy, kde bude o ně pečovat chůva.

Zdůvodnění tohoto návrhu začnu od situace matky. I když prvořadým zájmem naším, a především jejím, je blaho jejího dvouletého dítěte. Jeho přijetí do mateřské školy představuje několik velmi důležitých skutečností. Zaprvé, bude tím umožněno jejich matce, aby buď z kariérních, ale hlavně z ekonomických důvodů se mohla vrátit do pracovního procesu a tím zlepšit finanční zabezpečení celé rodiny. A to jak úplné, tak zejména neúplné rodiny.