Vážené kolegyně a kolegové,

když jsem před dvěma lety začínal v pozici místopředsedy, měl jsem za to, že už jsem v ODS za 25 let zažil všechno. Velký omyl. Atmosféra v ODS byla po pádu vlády zoufalá. Všichni jsme si byli vědomi, že bojujeme o holou existenci ODS, jako politické strany. Mnozí, tehdejší vrcholní představitelé, prchali do jiných stran, aby ještě rychle zúročili svou hvězdnou mediální popularitu, získanou v barvách občanských demokratů. Někteří naši političtí soupeři se pochopitelně snažili zbavit konkurence a chystali se převzít pravicový voličský elektorát. Politologové věštili pozvolný zánik ODS. Bylo až zarážející, jak se mnozí těšili na možný konec ODS. Dnes můžeme se vztyčenou hlavou oznámit – hoši, těšili jste se marně!

ODS za dobu své existence prošla mnoha různými krizemi. Přežila je i když svými bývalými členy stihla napumpovat pár nových stran. Tak vznikla Unie Svobody, zakládána přímo členy ODS. Dnes neexistující strana. Dotovali jsme i stranu pana Bárty Věci veřejné. Dnes taktéž neexistující. Na mnoha našich členech vyrůstal také Úsvit a řada dalších politických projektů včetně Top 09. Morální obrodu zažívá také pár „hvězd“ v triku Babišova byznys projektu ANO. Ti lidé, kteří odešli jinam, mají jedno společné - zůstává v nich zahořklost vůči ODS. Ale to je už jejich problém.

Nové vedení strany v čele s panem předsedou profesorem Petrem Fialou se namísto budoucnosti muselo neustále zabývat minulostí. Jinak bychom nezabránili katastrofickým scénářům.  V té době nikdo z nás netušil, že budeme muset stabilizovat ODS především zevnitř – ekonomicky.  Někteří naši předchůdci totiž mysleli jen na okamžitý efekt a vůbec neřešili budoucnost ODS. Jednoduše ODS drasticky zadlužili. Navíc nám ještě "chytře“ z povzdálí radili, co bychom teď měli dělat.
Ekonomickou krizi jsme zažehnali jen díky tomu, že pan předseda Fiala dal všanc své jméno. Tím se podařilo dohodnout splátkové kalendáře s bankami a dluhy restrukturalizovat. Ze zpětného pohledu to bylo od Petra Fialy nesmírně riskantní vstoupit rovnýma nohama do téhle šílenosti. Petře, klobouk dolů.

Dnes si můžeme říci, že jsme tu největší hrůzu přežili. Ve velmi horkých dobách jsme zvládli troje volby a to do Evropského parlamentu, senátu a komunální volby. A právě komunální volby byly tím nejdůležitějším existenčním krokem. I přes všechny procentové ztráty považuji za důležité ocenit všechny, kteří se vztyčenou hlavou kandidovali pod pošlapanou značkou ODS. Přičemž často stáli proti vydesinfikovaným bývalým členům ODS v barvách nových stran. Moc dobře vím, jak bylo složité vysvětlovat, že ODS je stranou o idejích o svobodě a zodpovědnosti člověka za svůj život. Sám jsem v kampani do Evropského parlamentu po náměstích běhal a toto vysvětloval…