Vážené delegátky, vážení delegáti,

pro začátek mám dobrou zprávu. O funkci prvního místopředsedy je zájem. Dokonce nejen v řadách ODS, ale jak jsme slyšeli dnes ráno, v jiných politických stranách.

Já myslím, že je to dobře. Kdyby to nikdo nechtěl dělat, kdybychom se museli vzájemně přemlouvat, kdo tu funkci vezme, tak by to znamenalo, že ODS na tom není dobře, že je to strana v rozvalu, v rozpadu, že jí klesají preference a že se nám nevěří. Ale protože to chce dělat víc lidí, tak je to podle mne jasný signál toho, že jsme se stabilizovali, že rosteme, že z české politické scény nezmizíme a že se s námi nadále musí počítat. Bude to ještě dlouhá cesta, ale dneska jsem si jist, že na jejím konci bude ODS zase silnou, sebevědomou stranou.

20. dubna příštího roku oslaví ODS 25 let. Už jste to tady mnozí zdůraznili. Já oslavím spolu s ní svých 25 let v ODS. Tedy v jediné politické straně, ve které jsem kdy byl. Doufám a myslím, že je nás tu ještě dost, a za tu dobu, jak si všichni pamatujeme, jsme zažili dvě velké krize. Jednu v letech 1997–1998, z té jsme se dostali až zázračně rychle, viděno dnešníma očima. Také byla jiná doba, dominovala jiná témata a byla menší konkurence na politické scéně. A potom tu druhou po roce 2013, která byla těžší, bolestivější a teprve teď doznívá.

Já jsem sloužil pod všemi čtyřmi dosavadními předsedy ODS. A musím říct, že v tomhle posledním grémiu nebo předsednictvu, jak teď tomu říkáme, byla atmosféra tak dobrá, jako si to už dlouho nepamatuji.  Možná jste si toho také všimli. Neunikaly informace do médií, každý se držel svojí parkety, nikdo si nehrál svoji vlastní politiku, každý dělal svoje a dohromady to fungovalo.