Řada výborů opakovaně v minulých letech i letos navštívila Národní park Šumava a členové výboru diskutovali o těchto problémech. Senátorům přišlo velice líto, že příroda, lesní systémy v minulých letech velmi utrpěly, že na Šumavě v národním parku uschlo vlivem nezvládnuté kůrovcové kalamity více jak dvacet tisíc hektarů vzrostlého smrkového lesa. Jelikož dosud žádný z návrhů zákona o Národním parku Šumava nebyl schválen a ten poslední návrh připravený v minulém funkčním období Poslanecké sněmovny skončil s jejím koncem, rozhodlo se dvacet senátorů tento návrh zvednout, dopracovat a podat k projednání v Senátu. Je to zákon ve všech nutných směrech projednaný a schválený dle platných pravidel. Na zákonu pracovalo Ministerstvo životního prostředí, Rada Národního parku Šumava, Státní správa Národního parku Šumava, starostové, zastupitelé obcí v národním parku a oba kraje, na jejichž území se národní park nachází. Prošel celou řadou schvalovacích procesů, jak je to nutné. Jinak to totiž ani nejde, chcete-li dodržet zákonný postup. Že tomu tak bylo a že jak obce tak kraje toto potvrzují, máte v jejich vyjádření, která jste dostali.

Přesto jsme my senátoři, Senát, napadáni, že jsme při určování zónace vycházeli vstříc některým vlastníkům a developerům při určování zónace, což je úplně mimo realitu. Zónaci dohodla Státní správa Národního parku Šumava se starosty, zastupitelstvy už v roce 2013, kdy ještě nikdo nevěděl, že budeme podávat my jako Senát návrh zákona. My jsme jej přebrali, protože jen tak je možné proces zónace uskutečnit. Zónace v parku rozšiřuje proti stávajícímu stavu první zóny z 13 % na 26 % s tím, že pouze ve čtyřech procentech z těchto 26 % bude možné zasahovat tak, aby se stabilizovaly a odpovídaly požadavkům na první zóny a byly schopny samostatného udržení v tomto režimu. Dále předurčuje dalších 8 % plochy Národního parku Šumava do druhých zón - z prvních zón do druhých zón, a to v horizontu plánu péče.

Zároveň zónace při tomto násobném zvětšení prvních zón snižuje počet prvních zón ze 135 na 35, a to z důvodu, že dnešní malé a četné ostrůvky prvních zón působí jako pěstírny lýkožrouta smrkového bez možnosti dobré ochrany okolního lesa tzv. pufračními pásmy. Tam, kde dochází k přesunům z ploch z druhé zóny do třetí zóny ale i opačně, dochází k těmto úpravám po dohodě Státní správy Národního parku Šumava, zastupitelů, starostů, rady parku vždy dle platné a schválené územně plánovací dokumentace. Jde pouze o zhruba jen dvacet hektarů z 68 tisíc hektarů Národního parku Šumava.

Odpůrci tohoto zákona se vyjadřují, že po schválení tohoto zákona budou zastavěny dvě třetiny plochy parku. Je to naprosto lživý výrok. Zákon říká, že v prvních zónách se nesmí stavět nic mimo zařízení sloužící k ochraně přírody, ve druhých zónách lze umisťovat a povolovat pouze to, co není v rozporu s posláním parku a v praxi to znamená, že Státní správa Národního parku Šumava vydává závazná, znovu opakuji závazná stanoviska ke všemu, o cokoli a kdokoli požádá. Bez jejího souhlasu v parku nepostaví legálně nikdo nic. Ve třetích zónách, které tvoří méně jak 5 % území parku a jde o zastavěná nebo zastavitelná území, dříve intravilány obcí nebo území natolik pozměněna, že je nelze znovu zařadit do druhé nebo první zóny, lze povolovat pouze to, co je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. I tady se ke všemu vyjadřuje Státní správa Národního parku Šumava, ale také všechny ostatní orgány státní správy a instituce. Bez souhlasu Státní správy Národního parku nemůžete v národním parku v podstatě nic. Nemůžete vytyčovat běžecké tratě, nemůžete provádět geologický průzkum, nemůžete provádět změny ve využití ploch, a tudíž ani dělat změny územních plánů, pokud k tomu nemáte souhlas.

Nakonec jsou tyto podmínky identické ve stávajícím nařízení vlády, kterým byl Národní park Šumava založen. Aby byl zajištěn alespoň minimální přístup do prvních zón, a to v souladu s posláním parku, navrhuje zákon základní cestní síť na území parku, po které se bude moci návštěvník pohybovat. Tato cestní síť má být vyznačena správou parku a doplňována podle změn. Vstup do prvních zón mimo tuto lesní síť bude jen na povolení správy parku. Výjimku tvoří obyvatelé s trvalým pobytem, vlastníci nebo nájemci pozemku, orgány veřejné správy, správních orgánů a pracovníci záchranného integrovaného systému.