V předvečer ruské invaze na Ukrajinu jsem byl s rodinou v Oregonu. Vím, jak na mě tehdy doléhalo, že se dřív nepravděpodobná konvenční válka v Evropě stává realitou. O den později už překročily ruské tanky ukrajinské hranice a naše iluze o bezpečné a mírumilovné Evropě vzala rychle za své.

Nechci kreslit čerta na zeď, ale vnímám, že bezpečnostní situace v Evropě se v posledních dvou letech neustále zhoršuje. I přes obdivuhodnou jednotu EU v pomoci Ukrajině, narušovanou pouze Orbánovým vydíráním, vidím ve světě stále větší únavu z války, americké lavírování a u nás doma extremisty, kteří legitimní strach veřejnosti z konfliktu zneužívají pouze pro své politické účely.

Přesně to Putina utvrzuje v tom, že jeho agrese se vyplatí. Ostatně, v Estonsku a dalších pobaltských zemích o tom vědí své. Přibývající hybridní útoky. Stále častější proklamace o nutnosti “chránit” ruskojazyčné obyvatelstvo. Uvalování zatykačů na vládní představitele. To vše připomíná situaci na Ukrajině před rokem 2014.