Vážené kolegyně, vážení kolegové.

Paní ministryně tady zmiňovala, že všechno bylo důsledně předjednáno, všechno bylo jaksi učesáno a tento tisk projde Sněmovnou jako nůž máslem. Ale není to úplně pravda a potvrdilo se to i na události na akci, která se tu konala ve státních aktech za organizace Soudcovské unie, kdy byl zástupce Ministerstva spravedlnosti pan náměstek Franěk - až mi ho bylo trochu líto - grilován soudci, co si to tam vlastně ve skutečnosti vymýšlí.

A myslím, že ten návrh je stižen mnoha chybami, má četné mouchy, dokonce možná až masařky a ty mohou vzbuzovat nejen z hlediska tedy pohledem opozice nějaké pochybnosti ohledně nezávislosti justice například, ale velmi na ně s neblahostí poukazují i samotní soudci. Kdybych měl něco vypíchnout, tak k jakému návrhu to směřuji. Tak je to například to, že u výběru soudců se říká - vždyť v té komisi budou mít soudci většinu. Jenže chyták je v tom, že ty soudce vybírá Ministerstvo spravedlnosti. To znamená, že to už je samo o sobě je něco, co by podle mého soudu mělo být upraveno, kdy by mohli vystupovat například ti předsedové krajských soudů, protože ti to nyní velmi dobře zvládají. Nedělejme z nich nedostatečné, že je potřeba všechno centralizovat.

Další otázka, která vzbuzuje velké emoce, tak je ten manažerský princip řízení soudů, to znamená to manažerské funkcionářství. Jinými slovy, že s předsedou automaticky končí místopředseda toho daného soudu. To je něco, čemu zástupci, představitelé justice, říkají takzvaný "indický pohřeb", to znamená, že s mužem, manželem, odchází i manželka. A je to něco, co myslím, by nemělo být zavedeno. Rozumím těm výhodám toho manažerského principu, že si předseda vybírá svůj tým a může tedy efektivně jako funkcionář řídit ten soud.