Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové,

úvodem bych rád poděkoval paní profesorce Válkové za to, že se v rámci projednávání ve výboru chopila řešení toho zdaleka nejkřiklavějšího problému, a to je úprava původní textace § 347a, tzn. maření spravedlnosti. Ovšem přitom je nutné říci, že ono to ještě odstraněno nebylo, a paní Válková to tak podávala, že už je to tedy vyřešené, už je to všechno v pořádku. Na druhou stranu, my jsme o tom ještě nehlasovali. A může se teoreticky stát, že projde tento návrh ve své původní podobě, tzn. v té podobě hrozné, v té podobě, s kterou nesouhlasíme.

A v tomto dlužno podotknout, že poslanecký klub TOP 09 bude hlasovat pro korekce ustanovení maření spravedlnosti a zároveň pro odstranění onoho svádění. K tomu je možná dobré připomenout, ono už je to poměrně dávno, jakým způsobem sem tento návrh přišel, a dost úzce, a neberte to, prosím, jako filipiku proti současnému panu ministrovi. Ono to velmi úzce souvisí s předchozím panem ministrem a se způsobem jeho práce, která se nevyznačovala úplně konzultací s právnickými profesemi, se všemi jednotlivými hráči. Která se úplně nevyznačovala tím, že by bral v potaz ty námitky a nějakým způsobem se je snažil vypořádat.

Už vůbec samotný název té skutkové podstaty, tzn. maření spravedlnosti v rámci politické debaty, sváděl k tomu, že na jedné straně jsou ti, kteří chtějí rozhodnutí spravedlivá, rozhodnutí pokud možno rychlá, a na druhé straně jsou ti, kteří chtějí, aby úspěchu v nějaké dané věci bylo dosaženo výlučně nějakým lhaním, výlučně předkládáním padělaných listin a dalších podobných důkazů. Ale tak tomu ve skutečnosti není, a ten, kdo říká, že tomu tak je, tak nestydatě lže.

Hovořil jsem o námitkách a o tom, co během debaty, ať už v prvním, v druhém, třetím čtení či na kulatém stolu ústavně-právního výboru k této věci za účasti Státního zastupitelství, zástupců Nejvyššího soudu zaznělo.