Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dámy a pánové.

Jistě není potřeba připomínat, proč jsme se tu dnes sešli. A já půjdu rovnou k jádru věci.

Myslím, že je nám všem jasné, že v tento konkrétní moment stojí v jedné konkrétní věci většina této Sněmovny proti většině občanů. Dokonce se dá říct, že momentálně politické poměry v této Sněmovně jsou v jedné konkrétní věci téměř zrcadlově obráceny k názoru veřejnosti mimo tuto Sněmovnu. Co mám na mysli? Mimo tuto Sněmovnu, mimo tento sál, je zhruba třetina, nebo si zhruba třetina občanů ČR myslí, že nemáme žádný problém, a že má všechno pokračovat, jako dosud. Tady ve Sněmovně je to naopak - aspoň v tuto chvíli. Většina této Sněmovny zastává politickou pozici, že není potřeba dělat nic.

Nicméně vyzývám vážené poslankyně, vážené poslance, využijme tuto schůzi na to, abychom ještě jednou zvážili, zda je to správné, zda je správné nedělat nic, zda je to dlouhodobě únosné a do kdy je něco takového vlastně vůbec možné. Mimo tuto Sněmovnu si asi jen třetina lidí myslí, že předseda vlády nemá žádný problém. Že není třeba nějak řešit soubor obrovských střetů zájmů předsedy vlády, které mají dnes nejenom domácí, ale i mezinárodní rozměr. Které mají politický a ekonomický rozměr. Které mají trestně právní rozměr. A které mají nejen symbolicko politický, ale dnes už i velmi konkrétní ústavní rozměr.

Ústavní rozměr předsedy vlády, nebo ústavní rozměr problémů předsedy vlády spočívá v jeho ústavním slibu člena vlády. Předseda vlády za těchto okolností podle mého názoru, podle mého přesvědčení, nemůže v plném rozsahu plnit svůj ústavní slib, protože mezi jeho ústavním slibem a jeho osobními zájmy, zájmy jeho rodiny, zájmy jeho podnikatelského impéria, je zde očividný zjevný konflikt.