Pane premiére, já jsem velmi pozorně opět poslouchal vaši řeč. Dozvěděl jsem se spoustu dat a analýz, ne snad taková data a takové analýzy, které bych neznal. Ale bohužel jsem se nedozvěděl to podstatné, a to je politická pozice české vlády, politická pozice České republiky, co budeme dál v Evropě prosazovat, jak se k těm problémům, které tady máme, budeme stavět.

Před námi je bratislavský summit a já myslím, že nikomu nemusím říkat, že to je začátek nové etapy Evropské unie, že nejpozději za dva roky Evropská unie nebude taková, jak ji teď známe, a že je nesmírně důležité, abychom měli nějakou představu o tom, čeho chce Česká republika dosáhnout a v jaké Evropské unii chce být.

Vy jste tady, pane premiére, řekl, že je potřeba, aby Evropská unie vystupovala jednotně. Já si myslím, že to je trochu iluze, trochu zbožné přání. Zvlášť když si třeba poslechu dnešní výroky lucemburského ministra zahraničí na adresu Maďarska - a ty se týkají migrace, tak představa o tom, že Evropská unie bude postupovat jednotně, mně připadá do značné míry iluzorní. Ale dobře, připusťme, že to chceme a že něco takového je možné. Ale pak já říkám, ještě důležitější pro nás je, aby Česká republika vystupovala jednotně. My můžeme být silní v Evropské unii jenom tolik, nakolik jsme doma sjednoceni. A my vůbec nejsme jednotní v tom, jaké jsou české národní zájmy, jaká je česká pozice ke klíčovým otázkám. My je ani neznáme, protože jsme se o nich nebavili. Vyhýbala se tady vláda debatám v Poslanecké sněmovně otázkám zahraniční politiky, evropské migrace, migraci. Vždycky musela opozice takové jednání vyvolávat. A hlavně neproběhlo žádné politické jednání představitelů klíčových politických sil v této zemi, na kterém bychom si řekli, na čem jsme se schopni sjednotit, co chceme prosazovat, jak chceme vystupovat v Evropě.

A myslím, že smutným příkladem je postup ve věci dohody s Tureckem. Byl to výbor pro evropské záležitosti, který je pověřen tím, aby projednával mandát předsedy vlády, který odmítl dohodu s Tureckem před summitem. Byla to tato Poslanecká sněmovna, která svým usnesením odmítla dohodu s Tureckem. To znamená, že v naší zemi přinejmenším u rozhodující většiny v Parlamentu neexistuje podpora pro tuto formu dohody a přesto ji Česká republika uzavřela a přesto ji tady chválíte.

Já moc nerozumím té chvále. Ano, do jisté míry došlo k tomu, že se omezil počet uprchlíků - nebo do značné míry, kteří přicházeli z Turecka do Řecka. Ale otevřely se nové cesty a ten problém se nevyřešil.