Vážení páni předsedové, vážení vzácní hosté, dámy a pánové,

velké události se zpřítomní, když o nich mluvíme osobně, a právě to bych chtěl na tomto slavnostním shromáždění udělat. Pátek 17. listopadu byl jedním z mimořádně šťastných dnů v mém životě a myslím, že byl takovým pro mnoho lidí nejen mé generace. Tehdy mi bylo právě tolik, kolik je nyní naší demokracii - 25 let. A do té doby jsem nesměl dělat skoro nic z toho, co jsem chtěl, a neměl jsem žádnou perspektivu.

Vše před Listopadem byla šeď, nesvoboda, oprýskaná, neprostupná zeď. Potom se to změnilo. Přišel "rok zázraků", jak to nazval historik Timothy Garton Ash. Pro mě to byly spíše "roky zázraků". Prožil jsem krásných 25 let. V osobním i pracovním životě jsem mohl uskutečnit vše, co jsem si přál. Za to pociťuji vděčnost a chápu to jako dar - zvláště, když to srovnám třeba s podmínkami generace svého otce, který byl v mládí vězněn nacisty, pak pronásledován komunisty a když se dočkal svobody, byl již v důchodovém věku. Moje generace získala svobodu a dostala možnost dělat vše, po čem jsme toužili. A já jsem toho plně využil. A pokračoval bych v tom dál, byl bych stále na univerzitě a věnoval se práci, kterou mám rád. Nestál bych dnes zde před vámi jako předseda politické strany, kdybych si nemyslel, že to, čeho jsme v Listopadu 1989 dosáhli, je dnes ohroženo. To je důvod, proč jsem v politice a to je důvod, proč jsem znovu připraven o svobodu a demokracii v této zemi bojovat - aby moje děti měly stejné šance, jaké jsem měl já, a mohly žít dobrý nebo ještě lepší život.

Občanská demokratická strana, kterou zde dnes reprezentuji, je přímou pokračovatelkou Občanského fóra. Jsme politická strana, která vždy stála na principech parlamentní demokracie, která hájila lidskou svobodu a tradiční politiku. Přestože sami sebe v ODS měníme, na našich principech nemusíme měnit nic. Neseme v sobě étos Listopadu 1989, étos svobody a demokracie. Ten nám dává sílu a orientaci i v těžkých časech a ve chvílích, kdy mnozí orientaci už ztratili.