Na chvíli se kolem toho rozvířila mediální pozornost (to je dobře, protože řada jiných špatných rozhodnutí a nápadů pana ministra zůstává bez povšimnutí), ale nezdá se, že by ministerstvo chtělo ustoupit a svoji chybu napravit. Ano, chybu. MŠMT si jistě může myslet, že není potřeba podporovat zrovna tento konkrétní projekt. Co ale nemůže, je přislíbit podporu – dokonce ze strany samotného ministra – a pak ji zase odejmout, a to na základě jakéhosi náhlého ideového „prozření“. Jednak tím připravilo mnoha školám, dětem a jejich rodičům problémy, ale současně tak podkopává v mladých lidech důvěru ke státu a jeho institucím. Máloco je horšího. A že se toho dopouští zrovna ministr, který má na starosti školství a mládež, je o to smutnější.

Méně důležitá, ale nikoliv nepodstatná, je věcná stránka tohoto případu. Český vzdělávací systém má výbornou tradici, v průměru je kvalitní, jistě není potřeba přebírat kdeco ze zahraničí. Naši žáci a studenti dostanou v průměru dobré vzdělání, se kterým i v zahraničí nakonec uspějí. Všimněte si ale, kolikrát jsem použil slovo „průměr“. Slabinou našeho vzdělávacího systému je totiž práce s těmi žáky, kteří se z různých důvodů z průměru vymykají. Na jedné straně s neúspěšnými, na druhé straně s těmi, kteří jsou mimořádně nadaní a talentovaní. Výborný vzdělávací systém se od pouze dobrého liší právě v tom, jak pracuje s talenty. Řada studií a analýz dlouhodobě ukazuje, že to neumíme, nedostatečně využíváme potenciál, který naše děti mají, nepodporujeme více individuální přístup a nadané žáky ponecháváme bez povšimnutí. Ztrácíme tím všichni.

Rozumný stát jedná tak, že když nedokáže sám zařídit něco, na čem záleží, podpoří společenské iniciativy, které tuto nedostatečnou funkci státu nahradí. S talentovanými žáky pracujeme málo, zde je někdo, kdo jim nabízí další cestu, navíc napojenou na prestižní školy a organizace. Co může být snazšího, výhodnějšího a efektivnějšího než takovou iniciativu podpořit? Za málo peněz hodně muziky, jak se říká.