Minulý týden potvrdil mocenské poměry v České republice, ale přinesl také leccos nového. Znovu se ukázalo, že koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD je pevná a nepodpořila rozhodnutí Senátu podat ústavní žalobu na prezidenta. Tato „nerozborná jednota“ jistě nikoho nepřekvapí. Poněkud překvapivější bylo vykročení ministryně Schillerové z dosavadní role Babišovy administrativní ředitelky Ministerstva financí směrem k politice. Vzala to hezky zostra, když prostřednictvím údajného citátu mluvila ve Sněmovně o „opoziční a senátorské špíně“. Posunula tím hranice urážek parlamentní demokracie ze strany představitelů ANO zase o kus dál. Raději ani nebudu připomínat, kdo takto v minulosti označoval své politické soupeře. Bolševický slovník to ovšem je, zvykat si na to v naší zemi nechci a tvářit se, že už je to normální, nebudu. Normální to není, je to urážlivé, hloupé a nebezpečné.

Ministryně Schillerová v tom není sama. Prezident Zeman se rozhodl, že ať udělá vrchní státní zástupce cokoliv, on premiéra omilostní. A sdělil to veřejnosti. Jak říká jeden oligarcha, „prostě to udělá“. Myslím, že je to odpovídající tečka za celou kauzou plnou pochybností, politicko-mediálních tlaků a podivných personálních výměn. Nakonec jsme se po tom všem dozvěděli, že premiér sice jednal účelově, aby se dostal k dotaci, na kterou neměl nárok, ale skutek se zkrátka nestal a premiér je nevinný.

Stejně tak se skutek nestal v případě konfliktu zájmů premiéra a jeho mediálního domu. O tom pro změnu rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje, který tak odmítl podání Městského úřadu v Černošicích. Nyní tedy máme černé na bílém, že premiér se svými médii nemá nic společného. Prostě ho mají jen tak sama o sobě ráda, protože je nejlepší. Není samozřejmě překvapivé, že náhlé personální změny na krajském úřadě se staly těsně po podání z Černošic. Kádry rozhodují vše, říkal Stalin, a to bolševici všeho druhu vyznávají dodnes.