Rozumná demokratická politika prohrála. Vítěz E. Macron je sice označován za centristu, ale je to typický francouzský socialista. Vzdělaný levicový intelektuál se podílel na Hollandově vládě a jeho recepty jsou přesně ty špatné, které dovedly EU do dnešní krize. Žádnou naději pro Evropu v něm nevidím a divím se, kam na to komentátoři chodí. Konzervativní Fillon se svou pravicovou nabídkou neuspěl, ke dnu ho stáhly bohužel skutečné či domnělé skandály, jejichž závažnost nelze zvnějšku posoudit. Škoda, aspoň by to byla nějaká změna, takto bude pokračovat Hollandova politika zabalená možná do méně rudého obalu. Marine Le Pen ve druhém kole žádný velký otřes nepřestavuje. Le Pen už jednou ve druhém kole byl, totiž její otec Jean-Marie se skoro 17 % v roce 2002, kdy ho pak smetl prezident Chirac. Je-li Macron trochu naředěný socialista, pak je Le Penová zase trochu lépe nalíčená krajní pravice, zbavená nejodpudivějších postojů, které zastával její otec. Když ale k novější „image“ Národní fronty přičteme opravdovou nespokojenost části francouzské společnosti, pak není 21,5 % proti těm 17 % před patnácti lety zase tak překvapivé číslo. Ostatně i v minulých volbách (2012) získala Le Penová téměř 18 % v prvním kole.

Pro ČR z toho vyplývá jediné. Žádné zázračné řešení evropských problémů se někde mezi Paříží, Bruselem a Berlínem nezrodí. Sami musíme mít jasnou představu, jakou EU chceme, co jsou zájmy ČR a jak je budeme prosazovat.