Nedávno zveřejněný článek zmiňuje problematiku daleko závažnější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Výše uvedený článek, ať jakkoliv tendenční, přeci jen zmiňuje jednu důležitou skutečnost: Výrazný – až dvojnásobný – nárůst žalob na stát (ministerstvo (ne)spravedlnosti) ze strany občanů, a to jen za poslední dva roky, tedy za období, kdy za resort justice nese plnou odpovědnost hnutí ANO.

Předně je nutno zdůraznit, že těžko bychom našli – kdekoliv jinde – názornější a více odstrašující příklad toho, jakým způsobem se chová stát ke svým občanům (a tím jim dává příklad, jak se mají chovat oni k němu) a jak pohrdá jejich osobnostmi, základními lidskými právy a především obecnou slušností – k vizitce těch, co to mají na MSp na starosti) nežli je právě oblast odškodňování škod způsobených státem.

Je zcela úsměvné, jestliže mluvčí MSp argumentuje tím, že „většina nároků je zamítnuta“, když o nich rozhodují ti, kteří často za způsobená příkoří nesou plnou odpovědnost nebo jsou kolegy těch, kteří příkoří způsobili a právem se obávají, že by mohli být pohnáni k odpovědnosti nejen hmotné, ale i trestní. Je to totéž, jakoby o nároku z reklamace na špatně postavený dům rozhodovala sama firma, která ho postavila, bez jakékoliv kontroly správnosti rozhodnutí o uznání reklamace – a ještě byl dotyčný pracovník osobně zainteresován kariérním postupem ve firmě na tom, aby všechny nároky z reklamací – bez ohledu na jejich opodstatněnost – šmahem zamítal.

Tak to také u soudů o odškodňování státem vypadá – a soudci se tím už ani netají. Dokazování se většinou vůbec neprovádí, soudce žalobu zamítne s tím, že je „neopodstatněná“ – a ti upřímnější z nich ještě dodají : „Stejně se to bude řešit až u dovolacího soudu, když Vám tam dají zapravdu, pak s tím nemám problém“.