Kromě katastrofální úrovně finanční gramotnosti je na tomto zjištění alarmující jedna věc: za zadlužeností těch, kteří žijí na společenském chvostu v ghettech, totiž stojí většinou lichváři, spekulanti s nemovitostmi a majitelé ubytoven. A to vše s tichým souhlasem státu.

Není žádným tajemstvím, že v sociálně vyloučených lokalitách žijí v devadesáti procentech případů Romové. A není ani žádným tajemstvím, že se tito lidé do sociálně vyloučených lokalit dostali většinou proto, neboť nebyli schopni žít – rozuměj platit nájem a najít si práci – ve svém původním bydlišti.

Žijeme v době, kdy většina našich romských spoluobčanů pochází z takzvané „ztracené generace Romů“, tedy lidí, kteří se narodili v devadesátých letech, a kteří nikdy nepoznali, jaké to je, živit se legální prací. Stát, který by měl v rámci sociální politiky nastavit takové mantinely, aby i ten, kdo nezvládl vychodit víc, než osm či devět tříd základní školy pochopil, že bez práce nejsou koláče a že se mu zkrátka nevyplatí sedět doma a čekat na štědré sociální dávky od státu, protože zkrátka žádné nedostane, však dělá všechno pro to, aby tomu bylo naopak. Romy, kteří nemají důvod pracovat, podporuje sociálními dávkami, které se při jednoduché aritmetice (hodně dětí, žádná svatba, sirotčí důchody, sociální bydlení) rovnají slušnému měsíčnímu platu. A sami Romové, kteří nemají důvod chodit do práce, mají tak přes den spoustu času na to, aby příjem utratili po hospodách a výherních automatech. Pozor: nehovořím plošně o Romech, sám znám několik velmi pracovitých, slušných a vzdělaných romských lidí, v tomto komentáři se pouze snažím dobrat podstaty problému našich nepřizpůsobivých spoluobčanů.

A tak se tedy stane to, že se taková romská rodina zadluží, neboť přestože – nebo možná právě protože – že ji stát sociálně velmi pomáhá, nevystačí s financemi. Nemají na zaplacení nájmu, elektřiny, vodného a stočného. Spirála, na jejímž konci jsou obrovské problémy nás všech, se začíná roztáčet. Jako první nastoupí většinou města, která se chtějí nepohodlných neplatičů nájemného zbavit. Neplatiče přestěhují do chudších, méně rozvinutých obcí či městských částí, které ale nejsou na problémy, spojené se sociálně vyloučenými, připraveny. Nesmíme zapomenout ani na spekulanty s byty, kteří vydělávají na tom, že převezmou dluh takových neplatičů výměnou za uvolněný byt v často velmi lukrativní lokalitě. Oběma způsoby – tedy ať zásluhou města či spekulanta – se zkrátka taková rodina dříve či později ocitne na ubytovně.