Čísla, která v posledních dnech vydávají zdravotničtí statistikové, zatím žádný důvod k radosti nedávají. Nevím, jestli má smysl se zabývat tím, jestli něco mohlo být jinak. Na to bude čas později, i když si myslím, že to žádný zvláštní výsledek nepřinese – asi se těžko prokáže, zda vůbec a k jakým jiným výsledkům by ta či ona země došla, kdyby její vláda postupovala jinak. Můžeme o tom více či méně poučeně spekulovat, ale to je tak všechno – jasný důkaz v tomto složitém prostředí nám nikdo nedá a dát nemůže, protože není možné vrátit se na začátek a zkoumat vývoj po přijetí jiného řešení.

Fungovat nemůže ani srovnání s cizinou. Různé země dosud na první vlnu reagovaly různými přístupy. A i tam, kde vlády vycházely z podobných principů, postupovaly v detailu velmi různorodě, i proto, že musely respektovat společenské a ekonomické možnosti svých zemí, stav zdravotnického systému, odlišné životní podmínky včetně hustoty zalidnění, zvyky a rozličnou míru respektu občanů k všemožným omezením a vládním opatřením. Právě proto se konkrétní situace v jednotlivých zemích tolik liší.

Nemluvě o všemožných teoriích ohledně mutací viru, vlivů odlišností v lidské genetice, stavu a míře preventivního očkování nebo dopadů poškozeného životního prostředí na šíření viru. To všechno za uplynulé měsíce zaznělo a zatím nebylo uspokojivě ani potvrzeno, ani vyvráceno. 

Dokonce i přes veškeré náznaky možného úspěchu z řady klinických studií neumíme říci, jestli se naplní naděje na brzké nalezení bezpečné a funkční vakcíny, která by pomohla šíření viru zastavit. Zbývá nám tedy vytrvat v tom to, co někteří odborníci říkali hned od začátku – a i naše vláda se to už naučila na každém kroku připomínat – totiž přístup 3R kombinující udržování rozestupů, používání roušek a zvýšenou míru hygieny rukou včetně používání dezinfekce.