Vážený pane předsedající, paní ministryně, paní a pánové,
já budu stručný. Rozumím tomu, že když se změní deficit státního rozpočtu ze 40 mld. na 200, že to je velká změna, že to je v podstatě bianco šek pro vládu zejména ve chvíli, kdy vládní rozpočtová rezerva se doplňuje do výše, kterou tady paní místopředsedkyně vlády a ministryně financí naznačí. Je tedy na nás, jestli takový bianco šek jsme schopni vydat a jestli tu situaci vnímáme všichni stejně. Pravděpodobně ne. Ale na druhou stranu si uvědomujeme, že jsme ve stavu legislativní nouze a že situace může být ještě dramatičtější, zejména když se podíváme okolo nás, až už jde o vzdálenější místa, jako je Itálie, nebo blízká místa jako je Německo, nebo bohorovný klid Velké Británie a změna o 180 % ze dne na den.
Já jsem přesvědčen o tom, že se budeme muset ještě minimálně jednou na ten zákon, byť ta změna bude pravděpodobně přijata, podívat, protože když se podívám na ty změny, které jsou v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu, v jednotlivých resortech, tak se mi jeví jako velmi nevyvážené. A to nemusím mluvit o svém oblíbeném tématu, které jsem vedl v této Sněmovně od června minulého roku, ať už s Ministerstvem práce a sociálních věcí okolo IT zakázek, kterých si dokonce i po osmi měsících všimli novináři a začali o nich v únoru psát, když jsem to tady prezentoval vlastně téměř před rokem. Stejně tak jsem už před více než tři čtvrtě rokem komentoval onen případný nákup některé armádní techniky, který mi připadal víc než nestandardní a přitom z Ministerstva obrany se momentálně odebírá jenom 2,9 mld. a necháváme tam zakázky, které svědčí spíše pro ten styl a vyzbrojování armády, která by pomáhala spíše v zahraničí než v domácím prostředí a nevím, jestli máme nechat původní zaměření investičních nákupů Ministerstva obrany v takovém stavu, jaký je, nebo jestli ho máme změnit. Teď neříkám, že se tam má ubrat z těch 75 mld. 25 mld. a ušetřit na nákupech, jenom říkám, jestli všechny ty investice, které tam směřují, jsou ty nejpotřebnější pro roli Armády České republiky, kterou od ní můžeme v nouzovém nebo krizovém řízení požadovat. To všechno je podle mého soudu ke zvážení.
Stejně tak je ke zvážení samozřejmě otázka i vlastních státních hmotných rezerv. A mluvil jsem o tom minimálně od září minulého roku, když se připravoval státní rozpočet, že některé věci ve zdravotnictví by měly ve státních hmotných rezervách fungovat jinak, než se ukázalo letos v únoru. Přitom je zřejmé, že nové hrozby nebo hybridní hrozby, jak se jim říká, samozřejmě mohou ve světě způsobit krize docela nevídané a zatím neřešené.
Jsem přesvědčen, a právě proto, že si srovnávám situaci s okolními státy, ať už s Rakouskem, s Německem, s Francií či Španělskem, i Velkou Británií, že ten bianco šek můžeme svým způsobem vládě vystavit ale s podmínkou, že bude pravidelně, a to myslím v usnesení rozpočtového výboru je, řešit tu situaci a využívání těch prostředků, které budou takto vládě svěřeny.
Říkám to proto, že mohu mít konkrétní individuální výhrady, ale na druhou stranu chceme, aby vláda řešila věci rychle, odpovědně a ve prospěch občanů České republiky. Nemůžeme na jedné straně rozdávat a na druhé straně zcela podříznout příjmy státního rozpočtu, a to tady v některých předchozích návrzích, minimálně čtyřech textech, předváděli někteří kolegové a kolegyně velmi výrazně. Já jsem přesvědčen, že odpovědný přístup Poslanecké sněmovny ke státnímu rozpočtu, k její kontrole je na místě a že bychom měli tento návrh ve stavu nouze projednat a schválit.
Děkuji vám.
_profil_top.jpg)
Psali jsme:
autor: PV
