15. březen 1939 Následek mnichovské zrady, který měl katastrofální dopad, je teď uměle posílán do zapomnění. Ale pravda je ta, že naše Česká republika 84 let poté, je ve stejném ohrožení! Nejde jen o můj názor, dokonce bych řekl, že v ohrožení ještě větším než tenkrát.

Proč? Protože v březnu 1939 byla většina národa v odporu proti nacistickým okupantům pevně semknuta. Dnes naopak pořád ještě značná část veřejnosti nacionalismus, ale i nacismus, v jeho nové podobě různých "Banderparty", nejen toleruje, ale dokonce po něm volá. A to už jsem napsal, že jde nepochybně o trestný čin podle §404 trestního zákoníku.

Je v podstatě lhostejno, zda to volání je vědomé či nevědomé, resp. zda si někteří lidé tady uvědomují či neuvědomují následky. Ty pobřeznové před 84 lety byly pro českou zemi tragické. Tři sta šedesát tisíc vlastenců položilo své životy v různých formách boje proti Hitlerovu Německu. Jejich odkaz je dnes uměle odesílán do zapomenutí. Nepřipomíná se. Zmizel ze školních dějepisných osnov. Pomníky a památníky padlých hlodá zub času. Snad aby si nyní jejich potomci netroufali připomínat, že jejich děda, praděda, strýc, prastrýc.. zemřeli rukou nacistických vrahů, pro něž byli naši předci Tschechische Schweine a s nimiž Třetí říše do budoucna vesměs nepočítala. Jinými slovy - hodlala je vyvraždit. Že se to nepovede, o tom se více méně rozhodlo už u Stalingradu. A dovršilo vztyčením sovětské vlajky nad Reichstagem 2. května 1945 - po dobytí Berlína.