Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych krátce uvedl tisk 112. Jde o klasickou derogační normu, jejíž text je jednoduchý, že zákon o zákazu vývozu do jaderný elektrárny v Búšehru se ruší.

Tento návrh zákona by předložen již třikrát v minulých volebních obdobích, a tom volebním období 2013 a 2017 byl předložen jak skupinou poslanců, tak vládou České republiky s tím, že zákon prošel prvním, druhým čtením, a nebyl ve třetím čtení schválen, přestože ten zákon omezuje možnosti českých podnikatelských subjektů k tomu, aby zvýšily svou ekonomickou aktivitu v tomto území. Nejde tedy jenom o samotnou elektrárnu v Búšehru, ale i další ekonomické aktivity, které můžeme mít v Íránu. Částečně jsme se té debaty dotkli v tom prvním bodu dnešního odpoledního jednání, a to nesouhlasnými výroky některých kolegů. Já jen připomenu, že ta současná důvodová zpráva akcentuje na rozdíl od těch předchozích předložení to, že v roce 2016 skončily sankce proti Íránské islámské republice, a to rozhodnutím mezinárodního společenství, a Česká republika dlouhodobě navazuje na ty ekonomické vztahy, které tam měla. Nejedná se žádné věci, které by nebyly pro českou ekonomiku nějak bezvýznamné, naopak, jedná se o významné ekonomické aktivity státu, který je velmi bohatý a který svým způsobem ovlivňuje život v tomto území. Pro některé negativně, pro jiné pozitivně a samozřejmě také jde o to, nakolik my jsme ochotni ten samotný region vnímat v jeho složitosti.

Pokud jde o vztahy mezi Českou republikou a Íránem, tam jsme po roce 2016 po skončení sankcí měli jak návštěvy ministrů vlády České republiky na území Íránu, vyměnily se parlamentní delegace, Česká republika se účastnila i inaugurace znovu zvoleného prezident Íránu.

Pokud mám připomenout některé zásadní věci. Kdybych to bral jenom z pozice samotného návrhu zákona, ten zákon byl konzumován, protože je obsolentní, samotná elektrárna v Búšehru je ukončena, její provoz kontroluje Mezinárodní agentura pro atomovou energii se sídlem ve Vídni, tím kontrolorem za MAE byl dlouholetý ředitel jaderné elektrárny v Temelíně, potom dlouhou dobu pracovník mezinárodní agentury doc. František Hezoučký, který čtrnáctkrát na základě zmocnění mezinárodní agentury kontroloval to zařízení a zařízení bylo Mezinárodní agenturou pro atomovou energii uznáno jako zařízení, které je v souladu s mírovým využíváním jaderné energie. Tolik tedy k některým výhradám, které máme.