Vzpomeňme světovou hospodářskou krizi ve 30. letech minulého století, španělskou chřipku a zejména obě světové války, z nichž především ta druhá v pořadí s šedesáti mil. mrtvých zničila takřka vše. Bylo tu stanné právo, zákaz vycházení, až po koncentrační tábory. Lidé se zajímali hlavně o to, jak přežít, a na řadu věcí se dívali najednou jinýma očima. Druhá světová válka s fatálními dopady trvala šest let, a svět se přece vzpamatoval. My jsme v zajetí pandemie "pouhých" osm měsíců (mínus letní rozvolnění), a den co den si malujeme katastrofické scénáře, často podobné konci světa. Nic už nebude, jak bylo...

Ano, svět se už nevrátí do stavu před covidem, vývoj nezastavíš. Ale mohlo by nás to alespoň místo nadávání vést k zamyšlení. Aniž bych aspiroval na propagátora konspiračních teorií, dovolím si srovnat dvě předchozí krize. Tu z let 2008 a tu současnou. Přitom jen logicky uvažuji a kladu vedle sebe, chcete-li na misky vah, relevantní argumenty. Krize z roku 2008 byla, a shodli se na tom odborníci z celého světa, zejména krizí finanční a začala prasknutím neuvěřitelné bubliny, kterou vytvořili nenasytné banky a bankéři, zejména v USA, na hypotéčním trhu. Krize přerostla do rozměrů, kdy nekrachovaly jen banky, ale i průmyslové podniky, a miliony lidí se dostaly do stavu nouze a skutečné bídy, že rostl nejen počet bankrotů, ale i sebevražd. Odporné na tom bylo, že nakonec krizi zaplatili nikoli její viníci, ale právě ti postižení lidé.

U nás tím, že pravicová vláda zavedla superhrubou mzdu, žvanila o rovné dani a přitom daně zvýšila, aby ti nejchudší ztráty zaplatili. Nakonec jim i vláda ODS, TOP 09 a uměle vytvořeného subjektu na jedno použití VV ještě škrty snížila příjmy, až lidé museli vyjít do ulic, aby zabránili dalším nespravedlnostem.