Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, já si dovolím, ač nerad čtu projevy, vám něco přečíst. Obdržel jsem v pátek dopis předsedy Komunistické strany Ukrajiny Petra Simoněnka a dovolím si vám ho odcitovat, už z toho důvodu, že ty věci, které budu dále říkat, mají základ právě v tom, za co nejen mně, ale i členům KSČM děkuje. Děkuje za podporu, kterou poskytujeme pracujícím a Komunistické straně Ukrajiny:

Desítky tisíc ukrajinských komunistů, kteří v současných těžkých podmínkách nadále obhajují naše společné ideály a zájmy pracujících, žádají mezinárodní komunistické, dělnické a levicové hnutí o podporu a solidaritu.

O tragických událostech v Kyjevě ve dnech 20. až 22. února 2014, v průběhu kterých zemřelo mnoho našich spoluobčanů, i o našem stanovisku k těmto událostem jsme vás nejednou informovali. /I to vám mohu přečíst, jakou jsem dostal informaci./

Upozorňovali jsme na stále intenzivnější vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny ze zahraničí. Prosazovali jsme názor, že napětí na Ukrajině je třeba řešit dialogem všech politických sil. Navrhovali jsme vytvoření nezávislého lidového kontrolního orgánu, který by dohlížel na činnost vlády a připravil celostátní referendum, ve kterém by lid Ukrajiny právoplatně rozhodl o své budoucnosti. Navrhovali jsme vytvoření instituce volitelných soudců i politickou reformu, která by vedla k decentralizaci státní moci na Ukrajině.

Naše výzvy nebyly vyslyšeny ani bývalým prezidentem Janukovyčem ani vůdci tehdejší opozice. Ukrajina se dostala na samou hranici společenského a sociálního rozvratu, faktického bezvládí a anarchie.