Jan Hus dokázal víc než kdokoli před ním a po něm. Jeho snaha o reformu církve se však setkala ze strany církevních hodnostářů s prudkým odporem. Postavil se zlu a zlé moci, která nezapomínala. To také na Kostnickém koncilu předvedla. 

Myslela, že jeho odsouzením a zbavením života zlomí veškerý odpor. Opak se stal pravdou. Hus se stal symbolem boje za pravdu. I někteří preláti, přítomní na koncilu, si byli vědomi, že jeho kritika chování církve a společnosti byla správná. Proto svůj hlas k odsouzení Husa nedali. Rozhodli ale ti, kteří měli větší strach z možných změn, z možného volání k odpovědnosti. Rozhodli proti pravdě. Tak, jak se stalo mnohokrát v celé historii křesťanské církve, počínaje osudným rozhodováním v Nikaji, kde několik desítek biskupů schválilo postuláty, jež neměnně platí dodnes.  Malá skupina odsoudila Jana Husa. Malá skupina lidí tak rozhodla o historii. Masy však zastrašit nedokázala.