To, co dříve platilo, případně mělo platit, již v mnohých ohledech neplatí. Lisabonská smlouva odchodem Velké Británie je zpochybněna a otázkou tedy zůstává, podle jakých pravidel bude Unie dále fungovat. Situace u nás na kontinentě odpovídá teorii chaosu a připomíná začátek konce. Konce evropského společenství, které se každým dnem otřásá v základech. Bruselští byrokraté přihlížejí tomu, jak se EU řítí do propasti. Ticho před onou bouří je pak přerušováno teroristickými útoky, které neustále sužují Evropu.

Ani nad tím se však bruselští nikterak nepozastavují. Zřejmě pro ně zmařené lidské životy nic neznamenají. Smutný obraz evropského společenství, které, žel, slouží jen vybraným. Naivní zůstává jen ten, kdo si myslí, že členské státy EU jsou si rovny. Stačí se podívat přes hranice do Berlína a způsob, jakým se snaží diktovat celé Unii Angela Merkelová. Ta ve spojení s nově zvoleným francouzským prezidentem představuje reálnou hrozbu pro onu evropskou „demokracii“.

Emmanuel Macron by si stejně jako německá kancléřka rád podmanil Evropu a zároveň byl lídrem, jenž rozhoduje, jak členské státy budou tancovat. Ale  Macron, ač má nakročeno stát se evropským superlídrem, když po nedávných volbách ve Francii získal většinu křesel v dolní komoře francouzského parlamentu,  má jednu slabost, a to na starší dámy, a tak se ocitáme opět ve scénáři "tzv. Německé Evropy" podle A. Merkelové, dost děsivá perspektiva. Naši budoucnost budou rozhodujícím způsobem ovlivňovat "vítači" příštích pěšáků okupační armády, která má obsadit Evropu a vyvrátit ji z historických kořenů.