Děkuji. Paní předsedkyně, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, začnu netradičně. Loni v roce 2012 na velké stotisícové demonstraci v Praze lidé z hnutí Stop vládě! chtěli nejen pád vlády, ale chtěli nové volby. Chtěli je proto, protože se jim těžko snášelo po dvou letech fungování této vládní koalice, co se proti nim děje. Co se říká a co se ve skutečnosti dělá. Jaká jsou slova a jaké jsou činy.

Na jedné straně se mluvilo o protikorupčních aktech vlády a na druhé straně jsme tady měli každý týden jinou kauzu, která překrývala kauzu minulou, aby se na ni snad zapomnělo, nebo aby se mluvilo o něčem jiném.

Vláda nereagovala nijak. Nezajímaly ji názory občanů, a když jsme jako petiční výbor Poslanecké sněmovny organizovali veřejné slyšení k téměř sto tisícům podpisů, které přišly od občanů, aby vláda odešla, tak přišla tenkrát vicepremiérka Karolína Peake, a byla tam jediná, vládní poslanci raději odešli, než by poslouchali názory jednotlivých občanských sdružení. Pravděpodobně to byl opravdový vstup této vlády k občanské veřejnosti. Ale to bylo jen na začátek, abychom si připomněli, že tady nejsme sami za sebe, že i ti, kteří odešli z politických stran, za které byl zvoleni, ať už z těch nebo oněch, tady přece nevykonávají svůj mandát osobně tak, že záleží jenom na jejich vůli. Stoprocentně každý z vás, který kandidoval v roce 2010 ve volbách, měl za sebou nějaký volební program té které politické strany, která ve volbách uspěla. Udělejme si inventuru v těch názorech, v těch rozhodnutích a v těch hlasováních.

Kdybychom se drželi legitimity, o které tady byla řeč, tak by nemohl vzniknout zákon o církevních restitucích, tak jak vznikl. Prostě by nemohl vzniknout! Protože politické strany, které vstoupily do Poslanecké sněmovny, něco takového prostě občanům nedeklarovaly jako svůj politický program. A už jsem tady jednou citoval, myslím, volební program Věcí veřejných a nemíním to opakovat. A ty stesky, coby kdyby, jak tady vykládal pan kolega Kalousek, nenapraví to, že legitimita vlády zanikla dávno před pádem vlády Petra Nečase a u občanů měla podporu do 10 %.

 

Ještě jednu poznámku si dovolím, a odbočím, a to na účet pana kolegy Kalouska. Prosím všechny kolegy, tím méně i jeho, jeho prostřednictvím paní předsedající, aby nevzpomínal Tomáše Garrigua Masaryka a přirovnával to, že oni za to budou bojovat. Kdyby za to bojoval, tak nemůže nařknout prezidenta Miloše Zemana, že snad zneužívá svou pravomoc, protože Tomáš Garrigue Masaryk jako prezident republiky, ač byl nepřímo volen, volil ho vždycky parlament, také to není žádná česká ústavní tradice, měl právo sestavit úřednickou vládu. A také ji sestavoval velmi často. A nikdo mu to nevyčítá, protože takový je český ústavní systém.

O to víc mi připadá jako vměšování do vnitřních záležitostí České republiky, že si fňukání exministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga v zahraničních novinách a u jeho stranických kolegů v Evropském parlamentu vyslechneme jako stanovisko vedoucích funkcionářů Evropského parlamentu. To já si také mohu stěžovat u svých stranických kolegů v Evropském parlamentu a vydávat to za nějaké stanovisko. Ještě, že Evropská komise to fňukání nevyslyšela.

Ale vraťme se k parlamentní demokracii. Co ji ohrožuje? Nikoliv legitimní rozhodnutí prezidenta republiky, ale to, že nejsme schopni se sejít jako předsedové politických stran a předsedové poslaneckých klubů a říci, jak vůbec budeme pokračovat. Vždyť jste tu legitimitu od roku 2010 ponižovali každým svým krokem. Poměrné zastoupení vám v roce 2010 bylo něco nadbytečného. Nedodrželi jste ho, protože se vám to hodilo!

Pokud jde o kontrolní mechanismy, které tady byly vzpomínány, vzpomeňte si na rok 2010! Personální sloučení kontrolního a petičního výboru samozřejmě zablokovalo práci obou výborů, protože těch 15 poslanců má tolik práce, že jste prostě nechtěli, aby Poslanecká sněmovna svoji kontrolní funkci plnila. A zdůvodnili jste to mediálně velmi šikovně, že šetříte parlamentní funkce. Tak jste šetřili, až jste ani nevyslyšeli názor KSČM, že je třeba zřídit ústavní komisi Poslanecké sněmovny. Protože se blížilo 20. výročí Ústavy! To jsme tady říkali. Myslím, že jsem to dokonce říkal já osobně. Ale to samozřejmě zase kvůli úspoře parlamentních funkcí, i když tomu vždycky, té ústavní komisi, předsedal místopředseda Poslanecké sněmovny a nešlo o žádné zvyšování finančních nákladů, tak jste nevyslyšeli. A najednou tady máme iniciativu, že je potřeba změnit Ústavu České republiky, protože jste na něco přišli. Není vám trapně? Vážení kolegové z bývalé koalice - není vám opravdu trapně za vaše vlastní rozhodnutí z roku 2010, 2011 a z minulých dnů?

Vy říkáte, že někdo narušuje parlamentní demokracii. Vaším vlastním chováním jste snížili úlohu Parlamentu České republiky a dáváte šanci právě tím, že se nerozpustíme, prezidentu republiky, aby posiloval svou pravomoc. A já budu vždycky bojovat za to, že je potřeba zachovat parlamentní systém v České republice, a vždycky budu odmítat to, aby přešel v poloprezidentský nebo prezidentský systém, i když máme přímou volbu prezidenta.

Když už jsem se zmínil o sousedním Rakousku, připomenu, že rakouský prezident je také přímo volen a má ještě méně pravomocí než ten český. A v Rakousku to opravdu nevadí a nikdo si nestěžuje, že by měl málo nebo hodně pravomocí.

A co mi vadí nejvíc? Ty hry, které tady hrajete. Vyprázdněnost politiky, neschopnost najít program, který by vyvedl Českou republiku z krize. Mnoho slov a činy, které odporují těm slovům. Financování úplně jiných programů než těch, které jste dali do svého programového prohlášení, když jste říkali, jak posílíte školství, zdravotnictví a podobně. Jediné, co jste udělali, je, že poplatky jsme nezrušili, naopak je tady zvyšujeme. Do školství jde méně peněz, na vědu a výzkum ještě méně. A v tomto ohledu chcete říct, že jste plnili vládní prohlášení? Nedivte se, že lidé nevěří politikům. Protože místo toho, abyste za těmi svými slovy stáli, jste jednu věc říkali a druhou věc dělali. A v tomto ohledu mi ta vyprázdněnost politiky vadí ze všeho nejvíc. A jestli chceme obnovit důvěru v Poslaneckou sněmovnu, v Parlament a v parlamentní republiku, tak připusťte nové volby.

Nebudu opakovat slova o tom, jestli se někdo bojí, nebo nebojí. A když už tedy říkáte, že nemáte strach, jak tady bylo řečeno, tak hlasujme po jménech o tom, jestli jste, nebo nejste pro rozpuštění Poslanecké sněmovny. Dávám to jako procedurální návrh na závěr svého vystoupení. Aby každý občan České republiky nejen viděl na elektronickém výpisu z hlasování, jak jste se rozhodli, ale aby to každý slyšel na vlastní uši. Aby si mohl porovnat, co jste říkali před týdnem, před 14 dny, před rokem! Protože já jsem svědek, že ještě v neděli v pořadu Václava Moravce Karel Schwarzenberg říkal, že je pro rychlé rozpuštění Poslanecké sněmovny. Přišlo úterý - a už to neplatilo! Co si o tom lidé mají myslet? Jste vůbec schopni držet své slovo? Anebo jsou to jenom prázdné fráze? Jsem přesvědčen, že hlasování po jménech má smysl. Je to stejně důležitý akt jako hlasování o důvěře vládě.

Žádám tedy Poslaneckou sněmovnu, aby před hlasováním o tomto mém procedurálním návrhu rozhodla. A věřím, že každý z vás, až to bude muset vyslovit, se přece jen vážně zamyslí nad tím, co tady říkal a co chce udělat. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)